Jan Fingerland: Patnáctiprocentní Trump oddaluje porážku

Prezident ihned reagoval tím, že zvýšil cla plošně na deset procent, a krátce nato dokonce na 15 procent. Není jasné, jestli jde o vážně míněnou politiku, anebo vzdorné gesto.

Čtěte také

Matěj Schneider: Trumpova cla dostala ránu. Uvidíme, jestli opravdu chce být „hodný chlapec“

V zemích, kterých se to týkalo, se rozpoutala debata, zda se oněch 15 procent k dřívějším sazbám před Trumpovým nástupem, anebo jde o celkovou sazbu. A také, zda toto plošné opatření paradoxně neznamená faktické zvýšení cel pro ty výrobky, které Trump předtím ze zvýšených cel vyjmul.

Jisté je jen to, že Trump skutečně má pravomoc cla zvýšit, ale jen na 150 dnů, pak je musí schválit kongres. Prezident tím připravil horké chvíle své vlastní straně, protože republikány postaví do nepříjemného dilematu.

Republikáni proti zdi

Cla nejsou v Americe populární, protože zvýšila spotřebitelům ceny. Současně mají republikánští kongresmani pocit, že musejí prezidenta za každou cenu podporovat, bez ohledu na to, zda s ním souhlasí, nebo ne. Lhůta 150 dní přitom vyprší v době krátce před podzimními volbami, což může vést ke ztrátě Kongresu a znehybnění prezidenta čelícího demokratické většině.

Čtěte také

Trump jako fašista? To už je příliš, nejspíš po podzimních volbách oslabí, usuzuje expert Lizec

Věc má ještě jinou vnitropolitickou dimenzi. Trump narazil na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který z velké části sám obsadil. Nevyplnilo se tedy varování, podle kterého půjdou konzervativní soudci prezidentovi na ruku. Ti naopak zachovávají věrnost dělbě mocí.

Vyjádření evropských politiků, jako je Friedrich Merz nebo Emmanuel Macron, v sobě obsahují kousek špatně skrývané škodolibosti, když si pochvalují, že rozdělení mocí v Americe nadále funguje.

Svět se zatím snaží nějak zorientovat v situaci, kdy není jasné, za jakých podmínek bude možné s Amerikou obchodovat. Šéfové firem si stěžují, že je obtížné plánovat investice a další kroky, a v podstatě je to nutí odklánět se od USA k dalším partnerům, aby rozložili riziko.

Skončí také možná záchranná strategie přesunu výrobních kapacit do Ameriky, která skutečně nastala, a měla pomoci Trumpově plánu na „reindustrializaci“ země.

Trump na čáře

Reagovat musí i Evropská unie. Ta musí dodržovat společnou celní politiku, protože funguje jako jednotný trh. Unie zatím teprve hledá odpověď, ale po rozhodnutí Nejvyššího soudu se Washington ocitá v oslabeném postavení vůči zahraničním partnerům.

Stále ještě totiž běží jednání o dlouhodobých obchodních dohodách, jenže teď Trump přišel o důležitou zbraň. Stejně tak Spojené státy doplatí na zmatek při vydávání dluhopisů, kterými financují svůj deficit, budou je vydávat za horších podmínek.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

A v neposlední řadě mohou tamní úřady čelit žalobám firem na vrácení již zaplacených cel ve výši až 200 miliard dolarů.

Prezident je zřejmě rozhodnut pokračovat v boji, a to díky dalším nevyužívaným pravomocem. Kromě možnosti vyhlásit až patnáctiprocentní clo na 150 dní je tu zákon o boji proti diskriminačním praktikám cizích států, který prezidentovi umožňuje uvalit sankční cla.

A také zákon, který dává prezidentovi možnost uvalit cla na zboží, které ohrožuje národní bezpečnost, což Trump již použil při omezení dovozu čínské oceli a hliníku. V neposlední řadě se objevila obava, že přijde-li Trump o možnost „válčit“ pomocí tarifů, bude ve větším pokušení válčit doopravdy.

Autor je komentátor Českého rozhlasu