Apolena Rychlíková: Pozdě, ale přece. Boj o české porodnictví nekončí

Přesto stát zahájil trestní stíhání s podezřením na pochybení v odborném postupu. Případ se vlekl 15 let, provázela ho intenzivní mediální pozornost, zákaz výkonu povolání i znalecké posudky, jejichž závěry byly opakovaně zpochybňovány.

Čtěte také

Demografka: Chceme 2 děti, plánujeme jich 1,8 a plodíme míň než 1,4 dítě na ženu. Třicátnice nerodí

Teprve koncem roku 2025 soud pravomocně konstatoval, že trestní stíhání bylo nezákonné, nařídil odškodnění a omluvu. Česká justice tak uznala rozsah újmy, kterou porodní asistentce dlouhodobý postup státních orgánů způsobil a začátkem roku 2026 si Königsmarková mohla přečíst i strohou omluvu ministerstva spravedlnosti.

Je to dobrá zpráva, zároveň ilustruje, jak se v Česku dlouhodobě přistupuje k respektujícím porodům i k porodním asistentkám.

Porod jako medicínský zákrok

V roce 2026 přichází další střet, tentokrát kolem úhrad. Od ledna mají ženy po porodu nárok na tři domácí návštěvy porodní asistentky hrazené ze zdravotního pojištění a podle VZP mají dostat žádanku automaticky při odchodu z porodnice. Změna vyvolala ostrou debatu.

Čtěte také

Záchranáři Poštová a Kirs: Hlasem toho dispečer zvládne strašně moc. Je to náš první člověk na místě

Část lékařů ji veřejně shazuje jako návrat do 19. století, zatímco porodní asistentky namítají, že nejde o nahrazování pediatrů, ale o poporodní péči o ženu v šestinedělí. Současně se otevřela i praktická otázka: stane se z nároku skutečně dostupná služba, nebo zůstane na papíře?

Zdaleka tu nejde jen o domácí porody, které si v Česku volí jen zlomek žen. Jde o celkový přístup k porodnictví. Symbolickým obrazem se stala fotografie z roku 2019, kdy se představovalo první Centrum porodní asistence v Česku. U prázdného porodnického lůžka tehdy stálo hned sedm mužů, včetně Andreje Babiše (ANO) nebo Adama Vojtěcha (ANO), a snímek se stal hitem sociálních sítí.

Nepřímo tím potvrdil podstatu problému českého porodnictví, že o něm stále rozhodují hlavně muži, kteří sami nerodí a mají tendenci vnímat porod především jako medicínský zákrok.

Malý prostor pro ženy

To se promítá i do toho, jak se v českých porodnicích jen málokdy řídíme doporučeními Světové zdravotnické organizace (WHO), která zdůrazňují význam respektující, individualizované péče a omezení rutinních, medicínsky neodůvodněných zásahů.

Čtěte také

Zkušenost z českých porodnic odrazuje matky mít další děti, říká porodní asistentka

WHO upozorňuje, že porod by měl probíhat s minimem intervencí, s důrazem na informovaný souhlas rodičky, kontinuitu péče a silnou roli porodních asistentek, zejména u fyziologických porodů. Součástí těchto doporučení je i kritika nadměrného používání indukcí, císařských řezů nebo rutinních nástřihů hráze.

WHO zároveň varuje, že nerespektující přístup k rodícím ženám může mít závažné dopady na jejich psychické zdraví i průběh porodu. Česká realita se od těchto principů často výrazně odchyluje, protože porodnictví zůstává sevřené hierarchickým, silně medicínským modelem, který dává jen malý prostor autonomii žen i samostatné práci porodních asistentek.

Varovný signál

Případ Ivany Königsmarkové nelze číst jen jako pokus přenést vinu za tragickou událost na jednu konkrétní osobu. Od začátku v něm byl patrný i jiný rozměr, snaha vyslat varovný signál porodním asistentkám.

Apolena Rychlíková|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Dlouhé trestní stíhání, zákaz výkonu povolání a veřejná stigmatizace nepůsobily jen jako postih jedné ženy, ale jako preventivní trest pro celý obor. O to důležitější je, že se Ivana Königsmarková spravedlnosti nakonec dočkala.

Pokud má mít tento verdikt skutečný význam, měl by se v přeneseném smyslu stát i spravedlností pro české rodičky. Pro ženy, které mají právo rozhodovat o svém porodu, být respektovány a mít k dispozici bezpečnou péči tak, jak je to běžné na námi tolik obdivovaném Západě.

Autorka je šéfredaktorka mediální platformy Page Not Found