Karel Barták: Evropský parník se natáčí správným směrem, není však jisté, zda manévr dokončí

Tato metoda dlouho fungovala, postupně však Evropu zavedla do slepé uličky. A postavila ji před dilema, zda se vrátit zpět do epochy kontinentu roztříštěného do spousty vzájemně znepřátelených států a státečků, nebo zda se začít chovat jako jednolitý blok.

Čtěte také

Karel Barták: EU musí zdokonalit svůj vnitřní trh – a jít ještě dál

Na první pohled by se mohlo zdát, že volba je jasná. Ale chyba lávky. Čtvrteční jednodenní seminář politických lídrů názorně ukázal, jak obtížně se bude Evropa dopracovávat k nápravě své konkurenceschopnosti.

Že recepty, které jedni považují za ideální, se dalším zdají být neúčinné. Že návrhy Evropské komise jsou pro některé vlády příliš radikální, zatímco pro jiné jen slabé a chabé. Že podle řady vlád nese odpovědnost za ekonomickou stagnaci hlavně Brusel, tedy EU a její instituce. Ty se naopak domnívají, že vina padá především na národní vlády.

Čtěte také

Karel Barták: Evropa se pokouší vypadat jednotně vůči Trumpovi, ale není přesvědčivá

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová tento týden pobavila poslance Evropského parlamentu, když se veřejně posmívala zemi, kde se v normálním úředním styku nadále běžně komunikuje faxem. Bylo to o to legračnější, že šlo o její vlast, tedy Německo, lokomotivu a tahouna evropské ekonomiky. Vlastně živoucí symbol evropského dilematu.

Prezidenti a premiéři se zavřeli na jeden den do komnat venkovského zámečku, aby to promysleli. Neměli za úkol plodit žádné závěry, jen se poradit. Evropská komise měla naslouchat, aby výsledek tohoto mudrování vtělila do návrhu usnesení, které bude schvalováno na řádné březnové schůzi Evropské rady.

Tam se teprve uvidí, zda mají dnešní lídři 27 členských zemí EU dostatek odvahy, síly, prozíravosti a jasnozřivosti, aby dokázali „starý kontinent“ natočit novým směrem. Nebo nemají.

Čtěte také

Julie Hrstková: Obchodní válka se vrací. Trhy krvácí a EU hledá odpověď

Podnětů je spousta. Všichni, nebo skoro všichni, vědí, co by se mělo dělat, aby se Evropa ekonomicky pozvedla. Například český premiér Babiš si myslí, že k blahobytu nás dovede pokles cen energií a zrušení emisních povolenek.

Všechny tyto nápady je však třeba utřídit, porovnat, sladit, dát jim řád a posloupnost, vypíchnout, co je důležité, upozadit podružnosti. A spěchat. Vždyť z necelých 400 doporučení, která formuloval ve své zprávě před dvěma lety bývalý prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, bylo dosud uvedeno do života pouhých 14 procent.

Zásadní přerod jako jediná cesta

Vůbec přitom nejde jen o mechanické zavádění nové legislativy – a souběžně osekávání té staré. To by bylo příliš primitivní. Jednotný trh Evropské unie potřebuje hlubokou reformu, která všestranně usnadní podnikání, propojí vědu a výzkum s průmyslem, otevře firmám přístup ke kapitálu, podstatně sníží ceny energií, omezí jednostrannou závislost dovozech surovin. Tedy zásadní přerod, ke kterému nedojde, pokud vlády i instituce nepotáhnou za jeden provaz.

Karel Barták, bývalý dlouholetý zpravodaj ČTK v Bruselu|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

V příštích týdnech uvidíme, zda se za cihlovým cimbuřím zámečku Alten Biesen podařilo něco takového nastartovat. Zda evropský moloch, často přirovnávaný k zaoceánské lodi, opravdu zahájil změnu kurzu. Tedy zda jeho politikům konečně došlo, že není jiné cesty, pokud se má Evropa vyhnout postupnému sklouzávání do bezvýznamnosti.

Autor je komentátor Info.cz a bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu