Petr Fischer: Klempířovo kulturně-politické prázdno
Kdyby se měla shrnout dosavadní práce ministra kultury Oty Klempíře, nominovaného za Motoristy, muselo by se asi říct: velká slova, praktické výkony zatím slabé až nijaké. Zatím, to je důležité slovo, protože ještě není všem dnům konec a je dost prostoru na vylepšení nelichotivého obrazu.
Nelichotivý je zejména kvůli nadšenému horování za lepší kulturní politiku a odměňování kontrastující s realitou, například s nejnovějším návrhem státního rozpočtu, v němž se kultura propadá bezmála o čtyři miliardy korun.
Čtěte také
V politice zkrátka nestačí proklamovaná snaha po vylepšeném financování resortu, je také nutné o podobném transferu přesvědčit ostatní členy vlády, zejména ministryni financí a premiéra, což se v tomto případě evidentně nestalo.
Pracovníci v kultuře sice dostanou přidáno devět procent jako další vybrané profese státní správy, tím ale přísun nových peněz do resortu končí. Jak naznačil ministr v jedné televizní reportáži – své požadavky odevzdal, snad jim tedy bude vyhověno…
Laxní až odevzdaný
Podobně laxně až odevzdaně se ministr Klempíř vztahuje k agendě, kterou chce jako vůdčí politik určovat nebo moderovat. Z jeho parlamentních vystoupení je zřejmé, že veřejnou službu v oblasti médií považuje za důležitou a významnou a tedy nezrušitelnou („veřejnost ji chce“), není ale s to sdělit, jaké úpravy financování médií veřejné služby připravuje.
Čtěte také
Programové prohlášení vlády hovoří jasně i vágně zároveň: „Zrušíme poplatky za veřejnoprávní média, čímž snížíme zátěž pro občany a firmy. Na základě analýz připravíme další legislativní změny, které povedou k aktualizaci definování veřejnoprávní služby, efektivnějšímu využívání zdrojů a odstranění duplicitních nákladů.“
Poplatky zrušit, ale co a jak dál, nikdo neví a asi hned tak vědět nebude, přestože nový redefinovaný systém má fungovat od ledna 2027.
Od obecných úvah k činům
Česká televize a Český rozhlas ale potřebují s dostatečným předstihem vědět, co a jak se bude dít. Takové instituce potřebují plánovat roky dopředu. Ministr Klempíř ale zatím ani v nejmenším nenaznačil, o jakém rámci uvažuje. Zůstávají zase jen obecná prohlášení ze Sněmovny.
Čtěte také
Mají-li ale nějaké změny proběhnout, bylo by třeba už připravit nové zákonné úpravy, aby prošly včas legislativním procesem. Není divu, že ředitelé veřejnoprávních médií nově vyzvali ministra k akci a konzultacím. Je na čase od obecných úvah přejít k činům. O nich se ale ještě ani nezačalo diskutovat. Natož aby se nové legislativní úpravy už rýsovaly.
Ministr kultury si dává ve všem na čas. Přitom premiér sliboval, že vláda bude pracovat od prvních dnů naplno. Na kultuře se pořád jen formují a usazují myšlenky, co a jak pro kulturní život v Česku dělat.
Politické prázdno
Kupříkladu poslední položku programového prohlášení v sekci kultura může ministr například naplnit snadno a hned. „Zavedeme systém slev na kulturní aktivity. Pro mládež, seniory a hendikepované občany zajistíme vstup do státních muzeí a galerií zdarma,“ píše se tu. Proč s tím tedy otálet, ministr ale ani v nejmenším nenaznačil, co pro tento slib dělá a kdy se vybrané skupiny už dočkají volného vstupu.
Ministerstvo kultury je v každé vládě na okraji zájmu. Málo peněz, malý vliv. S ministrem Klempířem se to zřejmě nezmění, i když sliboval velké oživení a malou finanční revoluci. Možná je to jenom v tom, že si ministr ještě nevšiml, že jsou už čtyři měsíce po volbách a místo hesel a sloganů je třeba něco udělat. Měli bychom mu to připomenout.
Nejlépe jeho vlastní větou, že „každý ministr chce uspět“. Kdo by nechtěl. Dosud předváděné politické prázdno na kultuře ale rozhodně není způsob, který by takové chtění dokázal kdykoliv naplnit. Přitom právě na opomíjené kultuře bych ministru Klempířovi skutečný úspěch tak moc přál…
Autor je komentátor časopisu Euro
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.


