Ondřej Konrád: „Klempa“ není Šimkovičová

Čtěte také

Ondřej Konrád: S J.A.R. nemůže rappovat žádný politik

Tedy v otevřeném dopise prezidentu Pavlovi i volebnímu vítězi Babišovi, který podepsalo zatím asi k pěti stům umělců, akademiků a „zástupců kulturní obce“, ať už si pod tímto termínem představíme cokoli. Pár jmen má nesporně váhu, designéra Velčovského, výtvarníků Davida, Černického nebo Koťátkové.

Další zase už moc známá nejsou. A některá vůbec. Ale svorně se „obávají politické kontroly produkce umění“ a volají po tom, aby „kulturu“ dostal někdo jiný.

Pobírači státního platu a zlo prohrává

Motoristé sice mají ve volebním programu u kapitolky nazvané „Bohatá kultura bez politických filtrů“ poněkud výhružný úvod o tom, že si „novodobé elity přivlastnily kulturu jako prostor ‚vyšších pravd‘ a vytlačují z ní odlišné názory“.

Ale není jasné, co se myslí oním „vytlačováním odlišných názorů“. Respektive, o jaké by mělo jít. Například u státem ze zákona financovaných institucí jako Česká filharmonie, Národní galerie nebo Národní divadlo?

Motoristé spíše narážejí na dotační programy, ministerstvo podle nich „má být garantem rovnováhy a kvality, ne grantovým automatem pro privilegovanou bublinu v centru“. Tedy v Praze a dalších velkých městech. A někteří signatáři jistě negativně vnímají pasáž v programu zavrhující zavedení statutu profesionálního umělce, podle strany „pobírače automatického státního platu“.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Babišovy trny na cestě k většinovému vládnutí

Status umělce je ovšem delší čas široce diskutovaný a námitky proti němu nemají zdaleka jen Motoristé. Hlásající také, že „stát nesmí být sponzorem aktivismu“. Nebo že „umění nemá moralizovat“. Jenže to umění do značné míry činí od nepaměti.

Moralita je obsažena už v mýtech a pak v pohádkách, dramatech, operách, románech a konec konců i v oddychových filmových thrillerech. Tam všude, řečeno s klasikem „zlo prohrává a dobro žije“. A jde tedy o moralitu.

Ale Motoristé to možná chápou nějak jinak. A naznačují, že by rozhodně nepodporovali díla, projekty nebo periodika podle nich politicky aktivistická. Tedy nejspíš z levicových kruhů. Zároveň ale říkají, že „kultura má být svobodná a patřit všem“. Čert aby se v tom vyznal.

Dobrovolník na řízení nutného zla

Od sociálního demokrata Pavla Dostála, který ministerstvo kultury vedl v samostatné České republice nejdéle, sedm let až do předčasného úmrtí roku 2006, žádný jiný politik tolik o řízení resortu předem neusiloval jako Klempíř. A široko daleko nemá konkurenci.

To je samo o sobě pozoruhodné. Víme také, že hlavní vládní strany braly skoro vždy kulturu bezmála jako nutné zlo. A přenechávaly ji většinou menším partnerům. Ani v hnutí ANO se nevyskytuje viditelnější kulturní expert a v Babišově půlročním jednobarevném kabinetu po volbách 2017 funkci zastával nestraník Ilja Šmíd.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Zdaleka nejde jen o Turka a rozpočet

Domluví-li se ANO s Motoristy a SPD, Klempíř má post takřka jistý. A na některé věci se v duchu motoristických vizí patrně i podívá. Ale možná uvidí, že kde co rušit zase tak docela nejde a že kultura má skutečně být svobodná a pro všechny.

Ale možná také ne. Nicméně strašit slovenským příkladem, jak to učinili autoři otevřeného dopisu, je vůči Klempířovi i Motoristům přinejmenším přehnané. Nepůsobí přece jako obdoba Dankovy SNS a jejich nominant na funkci ministra kultury jako paní Šimkovičová.

Ondřej Konrád|foto:Elena Horálková

Proti takovému přirovnání by se asi ohradili i členové skupiny J.A.R., kteří se s Klempířem rozešli, když vstoupil náhle na politickou dráhu, aniž jim to dal vědět, a oni s kampaní nechtěli být spojováni. A jelikož je J.A.R. příkladně svobodomyslné těleso, ve kterém „Klempa“, jak mu kolegové říkali, strávil víc než polovinu života a drtivou většinu dospělého, nějaké stopy to na něm muselo zanechat.

I když levicové aktivisty zrovna obdivovat nebude. Ani některé považovat za umělce. To ho ale ještě pro úřad nediskvalifikuje.

Autor je komentátor Českého rozhlasu