Ondřej Konrád: S J.A.R. nemůže rappovat žádný politik
Kdo jiný by měl vědět do posledního detailu všechno o duchu a naturelu skupiny J.A.R. než jeden z tří jejích zakladatelů před pětatřiceti roky? Čili značnou dobou. Během níž se z původního náhlého nápadu postupně stala veličina české hudební scény, obsazená příslušníky instrumentální extraligy a míchající originálním a provokativně vtipným způsobem dva podvratné žánry – funk a rap. Ale Ota Klempíř asi svých devět kolegů zas tak moc nezná.
Protože, a to je mu možné věřit, Klempíř, člen rappového dua uvnitř J.A.R. a nadto podstatný textař, počítal při zveřejnění své kandidatury za stranu Motoristé sobě coby číslo jedna v Plzeňském kraji prý skoro se vším, ale nikoli, že by mohl z populární kapely vypadnout.
Možná že kdyby o záměru vstoupit do politiky aktivně (doposud ji v poslední době zatím jen občas komentoval v televizi CNN Prima News) se členy ansámblu dopředu diskutoval a viděl jejich odmítavé, stál by před jistým dilematem.
Čtěte také
Ale třeba se mu chtěl naopak vyhnout a předpokládal, že před věc postavená skupina sice bude pobouřena, nicméně se časem uklidní, protože on je přece jejím tak důležitým článkem.
Tak jak tak, J.A.R. o žádného politika ve svých řadách nestojí, protože se do nich také zoufale nehodí. A když o víkendu soubor vydal lakonické prohlášení o „neslučitelnosti další společné životní cesty“, bylo to pro ty, kdo skupinu znají ze skoro deseti alb a mnoha velkých koncertů, včetně pravidelných ve velkém sále Lucerny 17. listopadu, naprosto srozumitelné.
S tím, že Klempíř jako člen skupiny nemohl kandidovat za žádnou stranu. Jak potvrdil druhý dovysvětlující text J.A.R., že o Klempířově vstupu do vysoké politiky se zbytek souboru dozvěděl z médií, a kdyby si rapper vybral jinou stranu, dopadlo by to stejně.
„Vzhledem k tomu, že byl jedním z hlavních frontmanů naší kapely, z hodiny na hodinu jsme byli proti své vůli spojeni s konkrétním politickým subjektem, na což jsme museli reagovat.“
Bez symboliky
Vznikla tak zvláštní situace, jakou nepamatujeme. Aby se, tak řečeno, „pracovní kolektiv“ rozešel se svým členem kvůli jeho politickému angažmá. Dlužno ale opakovat, angažmá značně vysokému, jednička na Plzeňsku není málo. A znamená, že budou s podporou na mítinky přicházet nejrůznější osoby.
Onen kolektiv, jemuž takřka není nic svaté, je přitom veřejně působící a nemíní být vtahovaný na politickou scénu. Čemuž by se ale nevyhnul. Klempíř na to evidentně nepomyslel.
Dodejme jen, že v politickém angažmá se občas umělci lehčího žánrů ocitají. Například Vladimír Mišík, za totality zakazovaný, byl v letech 1990 až 1992 poslancem České národní rady, zvolený za ještě tehdy „všeobjímající“ Občanské fórum.
Anebo že brazilský hudební velikán Gilberto Gil, druhdy potlačovaný zase tamní vojenskou juntou, byl pět let ministrem kultury za Zelené při prvém mandátu prezidenta Luize Inácia Lula da Silvy.
Oba zmíněné případy jsou tedy v podstatě symbolické. Což ale u Oty Klempíře těžko hledat.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
