„Od dětství se učíme, že les je jako náš příbuzný.“ Domorodci jsou klíčem k ochraně Amazonie

Tamní zemědělství, které tvoří páteř ekonomiky, se ale spolu s těžbou či aktivitami organizovaného zločinu do amazonského pralesa zakusují stále hlouběji.

K tomu se přidává vysychání i vlivem změny klimatu a podle přírodovědců hrozí Amazonii degradace v savanu, což by mělo neblahé důsledky pro celý svět. Právě komunity místních domorodců jsou klíčem k ochraně pralesa. 

8 fotografií

Přizpůsobit, neničit

„Chci tě přivítat v tomhle domově, kterému vy říkáte Amazonie a o který my se staráme už dvanáct tisíc let,“ říká mi jeden z předních domorodých myslitelů a expert na léčivé látky, které z Amazonie pocházejí. Působí na univerzitě v Manausu v brazilském státě Amazonas. V občance má João Lima – ale v jazyce svého kmene Tukano se jmenuje Yupuri.

Čtěte také

Deset let od podpisu Pařížské klimatické dohody: Kam posouvá svět a kdo ji zvládá plnit?

„Dvanáct tisíc let jsme obhospodařovali zdejší lesy, půdu, spravovali jsme řeky, jezera, vodu, vyvíjeli architektonické prvky a technologie, zdokonalovali keramiku, zdokonalovali jsme naši medicínu, ale i zpracování a skladování potravin.“

Yupuri vysvětluje, že ani západní civilizací zatím nedotčené části amazonského pralesa nejsou panenskou divočinou v pravém slova smyslu. Domorodí Amazoňané zdejší tropický les po tisíce let kultivovali a přizpůsobovali svým potřebám, ovšem neničili.

Umění dobře žít

„Les pro nás znamená všechno, proto v našich komunitách platí pravidlo, že se nesmí kácet. Smíte dělat jen zásahy nezbytné k tomu, abyste si dovedli vypěstovat potraviny. Ve vašem prostředí by to znamenalo, že můžete existovat, mít auto a dům, ale nesmíte ničit celé prostředí, svůj domov. To je náš model života, který představujeme i světu a učíme, že je možné žít v souladu s okolím,“ vypráví Marcos z kmene Kaingang, který obývá oblasti na jih od samotné Amazonie.

Čtěte také

Brazílie odlesňuje Amazonský prales. Kvůli příjezdové cestě na klimatický summit

Víc než čtvrtina její rozlohy patří právě původním národům a tyto části deštného lesa bývají nejlépe spravované a nejzdravější. Proto je podpora domorodých komunit považovaná za velmi účinný způsob, jak chránit i prales samotný před těžbou, kácením či jinou formou degradace.

„Máme filosofii, které říkáme tekoporã, neboli umění dobře žít. Jak bychom mohli dobře žít, když se kácí náš les a umírají zvířata? Dobře žít pro nás znamená probudit se, zpívat, usmívat se, sázet, sklízet, mluvit s příbuznými a být šťastní v lese,“ popisuje Quaraio Eá z národa Tupi-Guarani.

Les jako příbuzný

Je patrné, že ačkoli s původními obyvateli Jižní Ameriky k sobě máme zeměpisně, kulturně i životním stylem hodně daleko, to nejzákladnější nás spojuje. Také jim záleží hlavně na tom, aby měli co jíst, cítili se v bezpečí a měli vřelé vztahy se svými blízkými. Za ty ovšem na rozdíl od nás považují také stromy nebo zvířata.

Čtěte také

Müllerová: Česko není progresivním hráčem. V Evropě klimatické snahy spíše brzdí, nebo nepodporuje

„Od dětství se učíme, že les je jako náš příbuzný. Dává nám obživu, léky, bezpečí. Takto k němu máme jiný vztah. Pro vás je prales pouze ekonomický majetek, který lze využít k obohacení. Třeba tím, že ho vykácím a začnu na jeho místě pěstovat sóju. Pro nás je to nepochopitelné. Nás rodiče od malička učí chápat, že princip života je kolektivní, ne individuální jako u vás. A když mluvíme o kolektivu, ten zahrnuje nejen lidi, ale i strom, zvíře nebo řeku,“ říká Marcos.

Původní obyvatelé mají v Brazílii od předloňska poprvé své vlastní ministerstvo, kde Marcos Kaingang vede odbor pro územní práva domorodců.

Které země přispívají na ochranu Amazonie? Měl by místní přírodu chránit celý svět? A dostanou se dezinformace i k domorodým komunitám? Poslechněte si celý pořad Zaostřeno, které připravil Jan Kaliba.