Lukáš Jelínek: Přístup ústavních činitelů k zahraniční politice připomíná rozladěný orchestr

Čtěte také

Petr Honzejk: Babišův konkurs na prezidenta

V pondělí dopoledne předseda Sněmovny za SPD Tomio Okamura tvrdil, že pozvaní od prezidenta obdrželi návrh deklarace, která by měla být výstupem z jednání. „Obsah té deklarace je absolutně nepřijatelný pro celou naši koalici,“ prohlásil Okamura.

Premiér Andrej Babiš z hnutí ANO však odpoledne uvedl, že o žádné deklaraci neví, že má k dispozici jen teze, které chtěl přednést Petr Pavel, a že neví ani nic o tom, že by s nimi koalice nesouhlasila. Marná sláva, někdo tady nemluví pravdu. Což je zrovna v případě formování vnějších vztahů mimořádně nešťastné.

Nejsilnější výroky má Okamura

Babiš se nás sice snaží přesvědčit, že zahraniční politiku určuje on, navenek to tak ale nevypadá: nejsilnější výroky k ní pronáší pravicový radikál Okamura. S jeho tlakem je spojováno zejména ochlazení vztahů s Ukrajinou, s čímž mimo jiné souvisí omezení účasti Česka v tzv. muniční iniciativě na pouhou organizační roli.

Čtěte také

Babišova vláda vydrží celé čtyři roky. Má společného nepřítele, tím je Petr Pavel, soudí politolog

Jdou mu i gesta typu svěšování ukrajinské vlajky z budovy Sněmovny či plamenná slova, jimiž uráží vrcholné reprezentanty svrchované, avšak Ruskem pleněné země. Zbytek koalice se přitom tváří, že nevidí ani neslyší.

Také ze včerejšího zasedání vlády vyplynulo téma, o němž by měli ústavní činitelé hovořit. Střídání velvyslanců je přinejmenším věcí ministra zahraničí, premiéra a prezidenta. Babišův kabinet zastavil proces jmenování nových velvyslanců, které vybrala vláda Petra Fialy (ODS).

Rozhodnutí je to nezvyklé, zvlášť když si vzpomeneme, že i minulá Babišova vláda odsouhlasila skupinu nových ambasadorů pár měsíců před vypršením svého mandátu. Byl mezi nimi i Adam Vojtěch vyslaný do Finska. Opozice to kritizovala, hovořila o diplomatické trafice, ale po svém nástupu do Strakovy akademie volbu předchůdců akceptovala, jak dobrý mrav káže.

Prezident – vykonavatel vládní politiky

Z vyjádření špiček SPD a Motoristů lze odtušit, že si prezidenta představují jen coby ukázněného vykonavatele vládní zahraniční politiky. To se dá ale sotva zařídit, když na řadu věcí pohlíží odlišně.

Čtěte také

Trump poškodil vztahy s Evropou, míní Pehe. „Zachoval se jako delikvent, ale má výsledky,“ říká Joch

Nemluvě o tom, že k zahraničněpolitickým aktérům náleží i předseda Senátu, v němž má převahu opozice. Tím spíš by všichni klíčoví ústavní činitelé měli být ochotni hledat když už ne konsensus, tak aspoň nejmenšího společného jmenovatele. Co ovšem čekat, když i z koaličních řad zní kakofonie…

Obrázek Česka v cizině rozmazávají též neurčité postoje samotné vlády. V Bruselu Babiš odkývá ledacos, ale nesmí nás to nic stát. Chvíli drží basu s Orbánem a Ficem, chvíli se zase objímá se západními vůdci.

Spojencem ostatním zemím jsme však jen na papíře, solidarita je pro nás neznámé slovo. Bylo to cítit z Babišova lavírování nad snahou Spojených států získat Grónsko a podobně vyznívá i přešlapování nad Trumpovou Radou míru.

Nečitelná zahraniční politika

S americkým prezidentem si to česká koalice nechce rozházet. Vždyť i její lídři nosí červené kšiltovky. Pomyslně je sundávají, jen když Trump šlápne hodně přes čáru – například s kritikou evropských vojáků na někdejší misi v Afghánistánu.

Politolog Lukáš Jelínek|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Abychom v nestabilním světě obstáli, potřebujeme spolehlivé partnery. Ukrajina či Venezuela jsou jen první tóny obnoveného „koncertu velmocí“. Pokud se nehodláme vrátit do pozice zadního dvorku Ruska, musíme posilovat evropskou spolupráci. Jestli má koalice lepší scénář, měla by o něm přesvědčit prezidenta i občany.

Jedno je však jisté: nestane-li se tuzemská zahraniční politika čitelnou a nebudou-li kroky ústavních činitelů sladěny, mohou náš malý český dvoreček čekat krušné časy.

Autor je politický analytik