Jefim Fištejn: Proč je stále zavřený Hormuzský průliv?
Na síti X, která se dříve jmenovala Twitter, se objevil zajímavý příspěvek, který během dvou hodin zaznamenal několik milionů zhlédnutí. To nebývá často. Autor postu James Edward Thorn, odborník na makrostrategie finančních trhů ze společnosti Wellington-Altus, se pokusil vysvětlit nejméně srozumitelný prvek v jednání Donalda Trumpa vůči Íránu.
Čtěte také
Většina kritiků Trumpovi vyčítá nepochopitelnou liknavost v otázce odblokování Hormuzského průlivu a jeho opětovného zprovoznění pro mezinárodní mořeplavbu.
Proč neposkytuje americký prezident bezpečnostní záruky pro lodě proplouvající touto úžinou, i když to hravě může udělat? Vždyť technické prostředky na to má.
James Thorn vyslovuje neotřelý názor, že zdánlivá liknavost je ve skutečnosti součástí promyšlené strategie, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby příliš rychlé řešení problému neumožnilo Evropě opět upadnout do stavu permanentní ospalosti a spokojené zahálčivosti.
Bláhové přesvědčení
Západní spojenci se totiž po dlouhá desetiletí konejšili bláhovým přesvědčením, že mohou klidně jakkoli experimentovat s přechodem na „zelenou“ energetiku, zatímco jejich blahobyt bude věčně střežen americkými letadlovými loďmi někde v dohledu Hormuzského průlivu.
Čtěte také
Že situace, kdy Spojené státy nesou břemeno 62 procent všech obranných výdajů NATO a oni samy své povinnosti mohou klidně zanedbávat, a přitom číst Washingtonu levity o tom, jak má správně vypadat mezinárodní spojenectví – že taková situace může trvat donekonečna.
Donald Trump očividně takovou situaci nepokládal za přirozenou a 15. března s arogancí sobě vlastní prohlásil, že země dovážející ropu pres Hormuzský průliv by se měly také postarat o to, aby tato tepna zůstala splavná a průchozí.
Jak se dalo očekávat, dostalo se mu pohrdavého odmítnutí. Ústy Kaji Kallasové, hlavy zahraničně-politického rezortu EU, mu Evropané oznámili, že „naše válka to není“ a že zajištění svobodné mořeplavby v mezinárodních vodách je především povinností Spojených států.
„Hrubá síla“ USA
Během dalších dvou týdnů ceny ropy poskočily ze 70 na 100 i více dolarů za barel. Státní pokladny to začalo nepříjemně bolet a nálady dovozců se citelně zhoršily. Začalo být zřejmé, že slogan „naše válka to není“ neobstojí v situaci, kdy dodávky energetických surovin pro evropský průmysl má bránit ten, kdo takové dodávky potřebuje nejméně ze všech.
Už 2. dubna byla na popud Velké Británie svolána konference dobrovolníků pro zajištění bezpečnosti v průlivu. Paradoxně stejné země, které trvaly na tom, že problém se jich netýká, nyní nabízejí lodě pro účast v koalici.
James Thorn, autor příspěvku na síti X, popisuje příběh v hegelovských termínech: Trump prý „rezignuje na snadnou syntézu, aby vyjevil zásadní rozpor ležící v základech systému.“ Nejsem si jistý tím, že americký prezident, politik bytostně intuitivní, opravdu uvažuje v pojmosloví Hegelovy dialektiky. Ale smysl jeho jednání může být vystižen správně.
Trumpova neochota nasadit větší páky pro uvolnění průplavu může skutečně souviset s jeho přáním ukázat světu jednu nepohodlnou pravdu. A ta spočívá v poznání, že celá ekonomika Starého kontinentu, jeho energetické a průmyslové vymoženosti, a tím i celý patos moralizování, se opírají jen a jen o „hrubou sílu“ spojenecké Ameriky, ke které Evropané nepřispívají a kterou nepokrytě pohrdají.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
