Nevzdělaný byrokrat Antonín Novotný, nebo fešák Tony?
Nevzdělaný byrokrat Antonín Novotný byl jedním z nejdéle sloužících nejvyšších funkcionářů komunistického Československa.
Pořad připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, režii měl Michal Bureš. Hostem pořadu je historik Michal Stehlík.
Po jeho smrti neprobíhaly žádné oficiální tryzny, nevzniklo ani nějaké muzeum, pomník či podobně hmatatelně projevená úcta. Přesto se jeho jméno mezi lidmi objevovalo. Dokonce, a překvapivě, s jistým steskem. Se slogany „Sorry, Tony“, nebo vzpomínáme na „fešáka Tonyho“, jak se mu říkalo. Komunistům se v období normalizace ale příliš nehodil, ostatně –„nehodil“ se ani o pár let dřív reformátorům.
Novotný se komunistou se stal už v mladém věku – v roce 1921. Po 2. světové válce, kterou prožil v koncentračním táboře, začala jeho kariéra stoupat vzhůru. Limity Novotného osobnosti ale byly zjevné, a jeho komunistické přesvědčení stejně tak.
Stal se profesionálním funkcionářem, měl dobré vztahy s Klementem Gottwaldem, takže přečkal i vnitrostranická soupeření. Po smrti Antonína Zápotockého byla v Moskvě na návštěvě komunistická delegace. A tehdy muž č. 1 sovětských komunistů, a tím celého komunistického bloku, Chruščov, sdělil československé delegaci, že nástupcem Zápotockého bude Antonín Novotný.
Překvapení to bylo zcela jasné, jak vysvětluje host pořadu doc. Michal Stehlík: „Celá československá delegace si představovala, že budoucím prezidentem bude Viliam Široký. Novotný byl pro ně šokem. Rozmýšlet si ale nic nemohli, slova z Moskvy se nedala zpochybnit,“ říká v pořadu Jak to bylo doopravdy historik Michal Stehlík.
Demogracie, balgón, suprvelmoc, zemedělství
Už ve svých Pamětech o něm psal literární historik Václav Černý: „Novotný neměl žádnou vnitřní kulturu, ba ani disciplínu. Tento mluvčí dělnické třídy neuměl ani mluvit. Výrazovou kulturu zřejmě vůbec nespojoval s úrovní člověka. Vyslovit slovo delší než čtyřslabičné bylo pro něj výkonem přímo střemhlavým. Polykal v tom případě některé slabiky. Cizí slova ho zároveň děsila i lákala. Říkal třeba ,demogracie´ nebo ,balgón´, ale taky ,suprvelmoce´ nebo ,imperiálismus´. Jeho ,zemedělství´ vešlo v obecnou příslovečnost.“
Mohlo to souviset s nízkým vzděláním Novotného – byl vyučeným strojním zámečníkem – ale také s tím, že jeho intelektuální schopnosti byly do značné míry omezené.
Do éry Antonína Novotného ale spadají vykonstruované politické procesy nebo snaha o tzv. rehabilitaci, která byla podle Václava Černého „pomalá, liknavá, zdržovací, polovičatá, neupřímná.“ Historik Stehlík doplňuje: „Novotný nebyl proti procesům, ale byl jejich součástí.“
V oblasti ekonomiky pokračovaly potíže, v polovině 60. let se objevují snahy liberalizační, „ke kterým je velmi zdrženlivý a opakovaně žádá, aby se nesahalo na Gottwalda, Zápotockého. Svým způsobem tím žádá, aby se nesahalo také na něj,“ vysvětluje Stehlík.
Krasavec? Jen mýtus
V osobním životě byl Novotný skromný člověk. Jistým způsobem, kterým říkal bílé obálky, ale své kolegy uplácel. Ale zásadní byla jeho touha po moci. Jediným koníčkem byl mariáš na Orlíku, a pak rád s manželkou Boženou zahradničil. „Mezi čistě mytické věci ale patří to, jak byl obdivovaný za svůj vzhled,“ doplňuje historik.
Počátkem ledna roku 1968 byl Novotný zbaven funkce prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ), 22. března rezignoval i na prezidentskou funkci, o týden později se vzdal členství v ÚV KSČ.
Čtěte také
Z KSČ ale odejít nechtěl. Členství mu bylo pozastaveno v květnu 1968, což ale považoval za nespravedlnost a nesl to velmi těžce. Obnoveno mu bylo tajně, a to až v květnu 1971. V té době už ale žil jako důchodce, psal vzpomínky, které mu ale vyjít nemohly. V roce 1975, a v 71 letech, zemřel. Deník Rudé právo jeho smrt přešel pouze malou notickou, žádný velký oficiální pohřeb se nekonal.
Byl v Československu nějaký „stesk“ „fešáku Tonym“, nebo ne? Historik Michal Stehlík odpovídá: „Byl to stesk po něčem jiném, určitě ne po fešáku Tonym. Byl to stesk po vzpomínce na 60. léta, ve kterých se zdálo, že svoboda je už velmi blízko.“
Celý pořad Ivany Chmel Denčevové si poslechněte v audiozáznamu.
Související
-
Rok 1975: Umírá Antonín Novotný. Jeho pohřeb zůstal takřka bez povšimnutí
Ve středu 29. 1. 1975 si mohli čtenáři Rudého práva přečíst kratičkou zprávu s titulkem „Zemřel soudruh Antonín Novotný“. Řada z nich byla možná překvapena, že ještě žil.
-
Dva kohouti na malém smetišti. Oblíbený Rudolf Barák a mistr machinací Antonín Novotný
Zvěrstva let 50. let jsou v roce 1962 jen velmi nedávnou minulostí a uvolněnější část let 60. je teprve přede dveřmi. A právě tehdy dochází k zatčení Rudolfa Baráka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
