Nevíme, jak dlouhá cesta náš ještě čeká, proto šetřme síly, radí psycholog Kulhánek
Koronavirová opatření se pomalu uvolňují a společnost se zvolna vrací k normálu. Bude to ale život jako dřív? Jak se koronavirová zkušenost promítne do našeho života a psychiky? Jak ovlivní naše vztahy a budoucnost?
„Za sebou máme šok a to, že se nám hodně změnil život a musíme se přizpůsobit,“ uvádí host Leonarda Plus klinický psycholog Jan Kulhánek.
První střet s realitou mají za sebou ti, kteří přišli o práci. „A před sebou máme pravděpodobně další nejistoty, mluví se o riziku návratu pandemie a o ekonomické krizi.“
Někdy se stává, že když je krize, tak pracujeme, ale teprve když krize odezní, tak to začneme zpracovávat, a tam si stres a zátěž může vybrat svou daň v podobě posttraumatických stavů.
Jan Kulhánek
„Problém je, že nevíme, jak dlouhá cesta nás čeká, proto je důležité šetřit silami od začátku. A také se musíme o sebe starat... a počítat s tím, že musíme mít sílu, abychom mohli být někomu užiteční.“
Čtěte také
Nadále platí, že velkou pomocí je řádnost. „Někomu teprve teď dochází, že potřebuje vedení a strukturu. Hodně obecně doporučujeme rodinám, aby svým dnům daly nějakou strukturu, protože to dává větší pocit kontroly nad situací.“
„Důležité je být k sobě vnímavý. Když zjistím, že mi současný stav nedělá dobře nebo že trpí moje okolí..., musím v sobě najít vůli do toho zasáhnout. A pokud ji těžko hledám, tak třeba můžu zavolat psychologa a zeptat se, co dál, ale i si popovídat s partnerem nebo s kamarádem.“
Hlavní je nebýt na problémy sám a získat dočasný odstup a odpočinek od pocitu, že musím všechno zvládnout sám... Možnost sdílet své trable je někdy velmi nápomocná. Víc než by se zdálo někomu, kdo to nezkusil.
Jan Kulhánek
V rodině se často obětují rodiče. „Sami o sebe se nestarají, mají pocit, že prvořadé jsou děti, partner nebo prarodič. Ale takový postoj vede k tomu, že se oběť o sebe nestará a za svojí nepohodu pak viní ostatní.“
Čtěte také
„A to jsou tak špatně rozdané karty a vnitřní postoj, že to rodinnou situaci komplikuje a může to přispět i k jejímu rozpadu,“ varuje psycholog.
Dokud je ohrožení nebo mimořádná situace akutní, tak se obvykle lidé hádají, nebo naopak dělají vše spolu, ale většinou jim chybí čas na přemýšlení o tom, jak právě žijí.
Myslím, že zvolna nastává doba přemýšlení. U někoho to bude souviset i s posttraumaty, někdo bude bilancovat a ohlížet se, jak jsme to zvládli, nakolik jsem v tom byl sám, nebo mi partner pomáhal. Toto přemýšlení řadu z nás čeká teď.
Jan Kulhánek
„Kdo chce z této zkušenosti něco získat, tak to udělá. A pak budou ti, a nebude jich bohužel málo, kteří si to budou pamatovat jen jako období obtížné, nepohodlné a nebudou mít pocit, že jim to cokoliv dalo,“ konstatuje Jan Kulhánek.
Poslechněte si celé Leonardo Plus!
Související
-
Žijme tak, ať na těch pár měsíců vzpomínáme jako na zvláštní dobrodružství, radí psychoterapeutka
Pandemie koronaviru SARS-CoV-2 doslova ochromila svět. Lidí v dobrovolné či nucené karanténě celosvětově přibývá a s tím i nové výzvy, jak překonat tuto nezvyklou situaci.
-
Mysleli jsme si, že jsme víc za vodou. Na krizi nejsme připraveni, varuje sociolog Sládek
Současná karanténní opatření ukazují na řadu více či méně skrytých problémů v naší společnosti, jako jsou nízké mzdy, vysoká zadluženost nebo nerovnost rolí v domácnostech.
-
Chřipka je větší zabiják než koronavirus. Doufám, že se lidé nechají očkovat, říká epidemiolog Maďar
Pokusí se odpovědět na to, jak dlouho potrvá, než vědci objeví lék, který by na nemoc zabíral a jak mění koronavirus svět medicíny a cestování. Připravila Andrea Skalická
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.