Německo i 30 let po sjednocení stále rozděluje způsob myšlení

Pád berlínské zdi

Za necelé tři měsíce si svět připomene třicáté výročí pádu berlínské zdi. Němci ale před slavnostní vzpomínkou příliš nevypadají, že by na sebe byli hrdí. Z celé události přitom profitovali mimo jiné tím, že kromě zániku komunistické diktatury zažili i sjednocení své země.

Ve slovenském deníku Pravda to píše Karin Rogalská, korespondentka deníku Wiener Zeitung na Slovensku.

V jejích očích vypadá vše naprosto jinak, než by se od slavnostní připomínky pádu komunismu a sjednocení země čekalo. V Německu se totiž ozývají hlasy o ztroskotání projektu Aufbau Ost neboli rozvoje území bývalé NDR.

Když došlo ke sjednocení, říkalo se, že bude trvat třicet let, než se Němci po všech stránkách stanou sjednoceným národem. Politici, zejména někdejší kancléř Helmut Kohl, vycházeli dokonce z předpokladu, že životní úroveň bude v celé zemi postupně nejen stejná, ale že oblasti někdejší NDR budou mít dlouhodobě nejlepší hospodářské perspektivy v rámci celé země.

Kohlova éra skončila v roce 1998. Celospolečenská debata o tom, že je třeba zpochybnit jeho vizi, ale začala až po jeho smrti před dvěma lety. Ve vztahu k východnímu Německu jsme od té doby svědky zvláštní hyperaktivity vlády kancléřky Angely Merkelové, popisuje Rogalská.

Vychází množství studií, které se věnují rozsáhlé revitalizaci východních území Německa. Přitom jde o výraznou změnu politického kurzu. A to nejen kancléřky. I ostatní vysocí politici začali veřejně přiznávat určité rozdělení společnosti, které v Německu i nadále přetrvává.

Veřejnost byla přes 25 let přesvědčovaná, že ve věci východních spolkových zemí musí být trpělivá. Důvodem trpělivosti mělo být údajně mnoho přijatých zákonů ve prospěch ekonomického ozdravení těchto oblastí.

V posledních dvou letech ale už tolik nejde o rozdíly výhradně mezi západním a východním Německem. Němcům se sice v minulosti ekonomicky dařilo jako nikdy předtím, ale z hospodářského růstu profitovalo pouze několik regionů.

Zhnědlé Sasko

Podle komentátorky je další důvod k vypracování plánů obnovy stále rostoucí popularita pravicových populistů ze strany Alternativa pro Německo (AfD). Členové a příznivci partaje se rádi tváří jako „jediní právní dědicové roku 1989“, tvrdí Rogalská.

Na podzim se budou konat volby ve spolkových zemích Braniborsko, Durynsko a Sasko. Podle průzkumů veřejného mínění je potřeba počítat s fiaskem tradičních stran. AfD má šanci stát se nejsilnější politickou silou v nově zvoleném saském parlamentu.

Momentálně by tam získala přibližně 25 procent hlasů voličů. Tím by mohlo skončit dosavadní vnímání této strany jako jakéhosi přechodného fenoménu občanského protestu, který je potřeba ignorovat a obcházet spojením sil etablovaných politických subjektů.

Předseda saské vlády Michael Kretschmer z Křesťansko-demokratické unie důrazně vylučuje spolupráci s populisty. Ve volební kampani ale nedokáže přesvědčivě odpovědět na otázku, jak chce vytvořit moderní politickou mapu bez diskriminace četných voličů AfD.

Mnozí ho v této pozici podporují tvrzeními typu, že pravicoví extremisté ohrozí blahobyt Saska i jiných spolkových zemí, protože odrazují investory. Přitom nemálo voličů AfD patří mezi ekonomicky úspěšné lidí.

Podle německé zpravodajky na Slovensku se takto určitě nedá získat zpět důvěra těch voličů, kteří ještě nedávno upřednostňovali tradiční politické strany před novými populisty. Nutné je podle ní zejména počkat na další vývoj v samotné AfD.

Už dávno se připouští možnost, že se tato strana rozdělí, protože představitelé jejího ekonomického křídla už nechtějí spolupracovat s nacionalisty. Tradiční strany by určitě takovou chvíli oddechu uvítaly. Řešení jak překlenout vnitroněmecké propasti nejen v sociální sféře, ale i rozdíly v myšlení západních a východních Němců, bude třeba hledat i nadále, dodává Rogalská.

Spustit audio

Související