Nelpíme na kamenech, ale na poselství Notre-Dame, říká šéfredaktorka Katolického týdeníku

Katedrála Notre-Dame po požáru

Chrám Matky Boží v Paříži patří k nejznámějším a nejcennějším církevním stavbám na světě. Pondělní rozsáhlý požár část katedrály zničil, díky úsilí hasičů ale nejsou škody tak velké, jaké mohly být. Celá Francie ale i tak prožívá velké trauma.

„Katedrála má pro Francouze doslova srdeční hodnotu. Nachází se v srdci Paříže i francouzské historie,“ říká šéfredaktorka Katolického týdeníku Kateřina Koubová.

Rychlá obnova chrámu je podle ní věcí národní cti. „Je to symbol toho, že se Francie nedá zničit. Chce ukázat, že může znovu povstat,“ dodává s tím, že k podobnému vzepětí v zemi dochází i například po teroristických útocích.

Je to velká symbolika, protože se to stalo na počátku největšího křesťanského svátku, který nám říká, že život vítězí nad smrtí. Nelpíme na kamenech, ale na poselství, které to místo nese.
Kateřina Koubová

Místo pro všechny

Koubová popisuje, že od roku 1905 patří většina katedrál státu, který je dává k dispozici církvi. Katedrálou Notre-Dame denně prošlo až 50 tisíc návštěvníků a celkem zhruba 14 milionů lidí ročně, což se podepsalo i na jejím stavu.

Považuji za úspěch, že se katedrála Notre-Dame nezřítila celá, říká mluvčí pražských hasičů

Pařížská katedrála Notre-Dame v úterý ráno

„Naše Paní v plamenech“ nebo „Tragická noc pro Chrám Matky Boží“ – tak zní titulky dnešních novin, které rozebírají požár v katedrále Notre-Dame v Paříži.

„Emeritní pařížský arcibiskup André Vingt-Trois říká, že lidé, kteří vstupují do katedrály, pro ně nejsou turisté, ale poutníci. I oni se mohou zastavit a zaposlouchat do úžasné hudby, hrají zde nejlepší varhaníci a hodně se zde improvizuje. Katedrála je otevřena všem,“ vysvětluje bývalá novinová zpravodajka v Bruselu a Paříži.

Katedrála je významná i pro svůj poklad, uchovává například Kristovu trnovou korunu nebo hřeb ze Svatého kříže. „Každý první pátek v měsíci se zde lidé shromažďují, aby je uctívali. Je to natolik spojeno se světovými dějinami, jako žádné jiné místo ve Francii,“ uvádí.

Historie se opakuje

V srpnu 1944 v katedrále zaznělo Te Deum jako poděkování za osvobození Paříže, podobně jako v dobách Ludvíka XIV. A jeho předchůdce Filip IV. právě sem v roce 1302 poprvé svolal generální stavy, tedy poradní sněm panovníka.

Adam Černý: Požár Notre-Dame v Paříži, Francie a politika

Pařížská katedrála Notre-Dame v plamenech

Otřes, který zažila Francie a s ní i celý svět při pohledu na hořící katedrálu Notre-Dame v Paříži byl v prvé řadě spojen s pomyšlením na možnou zkázu památky prvořadého významu.

Během Velké francouzské revoluce byla Notre-Dame vyrabována jako symbol monarchie. „Zní to divně, ale církvi to prospělo. Má za sebou vzestup z nuly. Když jsem tam byla na svěcení nových kněží, tak se dozvíte, kolik stojí, aby kněz vystudoval. A vy se na tom můžete podílet. Takovou otevřenost si tady nedokážeme představit,“ přibližuje Koubová.

Připomíná také, že katedrála by dnes už možná nestála nebýt románu Victora Huga Zvoník od Matky Boží (Chrám Matky Boží v Paříži), který k ní přitáhl pozornost a díky tomu prošla v polovině 19. století velkou rekonstrukcí. A historie se nyní částečně opakuje:

„Už v pondělí večer hlásili knihkupci, že mají vyprodané všechny výtisky románu. Dělají se dotisky, z nichž půjdou peníze na opravu katedrály,“ uzavírá novinářka.

Poslechněte si celé Interview Plus Jana Bumby.

Související