Napsal Kladivo na čarodějnice, ukazoval demoralizaci legionářů. Kaplický stál mimo hlavní proud
Nakladatelský redaktor a spisovatel Václav Kaplický (1895–1982) za války sloužil v československých legiích v Rusku. Do literatury se natrvalo zapsal svým románem Kladivo na čarodějnice (1963), který o šest let později zpopularizoval film Otakara Vávry. Kaplický ale poprvé zaujal už roku 1936, a to románem Gornostaj, který polemizoval s tehdejší legionářskou literaturou.
V knize Gornostaj využil Kaplický svých vlastních vzpomínek a vystihl demoralizaci, ve které se nacházeli příslušníci československých legií v Rusku po vzniku Československa. Byla to jeho polemika s všudypřítomnou osvobozeneckou legendou.
Ostře kritický postoj a snaha vymezit se proti panující většině se Kaplickému stala životní náplní a do jisté míry i osudem a motivací.
Michal Kučera, historik a editor jednoho svazku Kaplického pamětí, upozorňuje, že původní název pamětí, který jim dal jejich autor, měl znít Cesta utrpení a křivd. Žádné křivdy ale Kaplický nezažíval, protože byl do roku 1950 nakladatelským redaktorem (mimo jiné v prestižním Melantrichu) a poté spisovatelem z povolání.
Mimo hlavní proud
Kaplického nejznámější dílo Kladivo na čarodějnice lze číst i jako román ostře se vymezující proti zneužití úřední moci. Historický román o čarodějnických procesech na severní Moravě ve druhé polovině 17. století mnozí čtenáři vnímali jako velmi aktuální v souvislosti s probíhající destalinizací.
Čtěte také
To, že je to polemika s kultem osobnosti, potvrdil i sám autor, ne však veřejně.
Román je unikátní i v tom, že podobná témata se v české literatuře začínala objevovat až později (například v Horečce Karla Pecky z roku 1967).
Mnohé možná překvapí, že i přes obrovský úspěch knihy, která za autorova života vyšla čtyřikrát, se nejednalo o jeho nejoblíbenější knihu, jak Kaplický zmínil v pořadu Československého rozhlasu A léta běží… z roku 1976. Dílo, kterého si nejvíc vážil, byla Táborská republika, rozsáhlý historický román z doby husitské revoluce vydaný roku 1969.
Možná i v tomto se projevila Kaplického snaha stát mimo hlavní proud. A nic na tom nezměnil ani fakt, že byl v roce 1978 prezidentem Gustávem Husákem jmenován národním umělcem.
Unikátní ukázky z rozhlasového archivu přiblíží Kaplického jako člověka, který neustále přemýšlel o své práci – a připomenou i jeho zapomenutý, odvážný projev na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů v dubnu 1956.
Související
-
Nacistická propaganda cílená na děti a mládež byla zákeřně promyšlená
Emoční, cílená, taková byla nacistická propaganda zaměřená na děti a mládež v období protektorátu.
-
Skutečný major Zeman, jak ho chtěl dramaturg Jiří Procházka, není v seriálu, ale v knihách
Seriálový major Zeman by nikdy nebyl majorem Zemanem, kdyby nebylo klíčových dílů tohoto seriálu jako Vrah se skrývá v poli, Bílé linky, Klauni nebo Studna.
-
Babice se staly obětí komunistické propagandy, za kterou nebyl nikdo nikdy odsouzen, říká historik
Jsou události, které byly „vděčným“ tématem socialistické ideologie a propagandy. Ne nadarmo se říká, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou – takový je i případ Babice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
