Náhrobky pro vědu

5. listopad 2014
Náhrobek princezny Guty II. Přemyslovny (†1297) , dcery krále Václava II.

Nemusíte se bát, že bychom začali pohřbívat vědu. Právě naopak. Ústav dějin umění AV ČR už po 13. uspořádal konferenci o sepulkrálních památkách pro vědce z mnoha oborů.

Téma sepulkrálních památek zasahuje oblasti historie, archeologie, paleografie, historie umění, archivářství, geologie a jistě bychom našli další obory, které by mohly přinést nové poznatky. Právě propojením vědeckých oborů můžeme získávat informace, které by nám jinak zůstaly skryty. Náhrobní kámen nám může svým nápisem odhalit například důležitou postavu historie, která je ze zpracovaných písemných pramenů dosud neznámá. Nápis může prozradit více o systému vzdělávání své doby, možnostech a zvyklostech lidí z vyšší společenské vrstvy apod.

Význam propojení oborů si před 14 lety uvědomil také PhDr. Jiří Roháček z Ústavu dějin umění AV ČR a zorganizoval první konferenci. Dnes na ni přijíždí vědci z České republiky i ze zahraničí. Tradičně se odehrává v předdušičkovém čase. Pravidelně k ní patří také exkurze, která v letošním roce proběhla v Lapidáriu Národního muzea v Praze Holešovicích.

Případ Guta

Velmi názorně význam takových setkání ukazuje náhrobní kámen malé Guty, který byl objeven v roce 1958 zazděný v kuchyňském komíně činžovního domu. Opracovaný kámen s vyrytou postavou mladé ženy a nápisem, který vyobrazení rámuje, patřil dceři Václava II. Pro historiky bylo toto dítě dlouho neznámé, ale nápis na kameni hovoří jasně. Styl oděvu navíc upozorňuje na okouzlení francouzskou kulturou. Chyba v nápisu nechává nahlédnout do systému vzdělávání a způsobu objednávek takových prací.

O mors, quam amara est memoriam tua

Letošní konference nesla podtitul: O smrti, jak hořká je myšlenka na tebe. Přednášky připomínaly památky na území České republiky, Slovenska i Polska od románských dob až po dobu nedávnou. Jejich písemná podoba bude tvořit další pokračování edice Epigraphica & Sepulcralia.

Více se můžete dozvědět také v rámci probíhajícího Týdne ve vědě a technice v pátek 7. listopadu od 13 hodin v budově Akademie věd ČR. PhDr. Jiří Roháček zde nabídne přednášku s názvem Nemlčící svědkové historie aneb nápisy „třikrát jinak“

Otázky spojené s náhrobkem Petra Parléře

Zajímavý námět nabídl ing. arch. Petr Chotěbor, CSc., který se pokusil rekonstruovat původní podobu náhrobku Petra Parléře v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Náhrobní kameny obou středověkých stavitelů katedrály byly nalezeny v podlaze severního chórového ochozu před sakristií; od r. 1929 jsou druhotně umístěny v kapli sv. Máří Magdalény (také zvané Valdštejnské), kterou najdete vlevo od královské oratoře. Zatímco na stěně po levé ruce uvidíte náhrobní desku Matyáše z Arrasu, lépe dochovanému náhrobku Petra Parléře patří pravá stěna. Na kameni je vyryta figura zahalená v dlouhém plášti s baldachýnem nad hlavou. Tato rytina je ovšem dochována jen z poloviny, tam, kde povrch desky před ošlapáním ochránila podlaha barokní zpovědnice. Torzálně dochovaný nápis po obvodu desky prozrazuje, že Petr zemřel 13. července 1399.

Náhrobní deska Petra Parléře. Jeden z kovových doplňků držela figura v rukou.

Na desce jsou zřetelné stopy po kovových doplňcích nad baldachýnem, v rozích a v rukou figury. Byly tu osazeny desky, nejspíše bronzové, s reliéfní výzdobou. Analogie s dalšími náhrobky ze stejného nebo o něco mladšího období nabízí hned několik řešení. Zatímco na desce nad baldachýnem mohlo být zaznamenáno jméno Petra Parléře, desky ve tvaru čtyřlistů v rozích mohly nést symboly čtyř evangelistů. V úvahu připadají také například Petrova mistrovská kamenická značka nebo některé pomůcky charakteristické pro profesi a ve středověku používané k označení architektů. Pro kovový doplněk v rukou figury, který mohl měřit 9 x 38 cm, navrhuje Petr Chotěbor architektonický model, nejspíše věže.

Románské náhrobky západního Slovenska

Správně zařadit náhrobek z románského období není vůbec snadné. Nejen proto, že obvykle jsou na nich k vidění pouze symboly, ale také pro jejich druhotné uložení. Mnohdy jsou totiž využity jako stavební kameny, například ve zdech kostela, vzhůru nohama nebo naležato tak, jak stavitel zrovna potřeboval. PhDr. Štefan Oriško, CSc., přitom upozorňuje na fakt, že většinou jsou reliéfy otočeny tak, aby byly viděny.

Soupisy epigrafických památek

Zajímavé příběhy na konferenci přednesl také Mgr. Miroslav Čovan, Ph.D., který se zaměřil na pány z Brezovice, kteří do Uherska přišli na počátku 13. století a během dalších století dosahovali vysokých funkcí. Náhrobek Petera z Brezovice z roku 1433 například uvádí, že byl spišským županem a královským pokladníkem. Nejen, že je zde poprvé zachycen nejstarší erb rodu s kamzíkem, ale jde o nejstarší sepulkrální památku s písmem z této lokality. S rodem pánů z Brezovice je spojeno také první využití češtiny nebo slovenštiny na sepulkrální památce.

Miroslav Čovan rovněž patří k týmu vědců, kteří pracují na projektu sbírajícím všechny epigrafické památky Slovenské republiky. Soustředí se na nápisy psané latinkou od středověku do roku 1650. Zmapování nápisů může přinést mnohé poznatky. Například můžeme doplnit fakta o některých osobách. Datovatelný nápis ze zazděného náhrobku ve zdi může pomoci s určením stáří konkrétní stavby apod.

Zábradlí z mřížové kaple sv. Norberta

Osudy některých sepulkrálních památek zůstávají tajemstvím, ale příběh mřížové kaple sv. Norberta z kostela Nanebevzetí Panny Marie na Strahově k nim nepatří. Základní kostru příběhu dokážeme rekonstruovat poměrně přesně.

S myšlenkou přišel tehdejší opat Kašpar Questenberk v první polovině 17. století. Prací na mřížích pověřil zámečníka Menšího města pražského Jakuba Ernsta a malíře Hanuše Schlemüllera. Vznikla čtvercová mřížová kaple úctyhodných rozměrů. Délka stěny měřila260 cm, na výšku mělo sacellum dokonce567 cm. Velmi výrazné byly také mřížové dveře s výškou267 cma šířkou120 cm. Podle jediného dochovaného vyobrazení z roku 1671, byli na mřížích umístěni bronzoví andělé. Vrcholem bylo zavěšení obrovské dřevěné koruny v roce 1633.

Zásadní zlom přineslo 18. století, kdy byl při obléhání Prahy kostel Nanebevzetí Panny Marie zasažen dělovou koulí a začalo hořet. V roce 1811 padlo rozhodnutí o odstranění mřížové kaple, která od požáru neměla korunu a zřejmě ani anděly. Jakubova a Hanušova práce se nakonec proměnila v zábradlí v domě č.p. 161 v Úvozu na Hradčanech.

V roce 1898 mříž získalo Muzeum hlavního města Prahy. Už v roce 1905 začal architekt Antonín Wiehl usilovat o umístění torza kaple do tehdejší, teprve pět let staré, expozice věnované kovářským a zámečnickým pracím. K realizaci sice nakonec nedošlo, ale pro nás jsou dalším zajímavým dokladem popisujícím minulost této stavby.

Lapidárium Národního muzea

V Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti v Praze Holešovicích si můžete prohlédnout desítky náhrobků z různých dob. Na webu Leonarda si některé exponáty můžete připomenout v rozhovorech s PhDr. Danou Stehlíkovou v článku Výlet napříč staletími nebo vzpomenout na doplňující expozici k výstavě Královský sňatek. Některé kamenné artefakty ze stále expozice budou již od 7. listopadu k vidění na výstavě Otevři zahradu rajskou, která připomíná řád benediktinů.

Z exkurze v Lapidáriu Národního muzea

Už brzy se v Lapidáriu můžete přesvědčit o tom, že památky na lidské životy mají skutečně mnoho podob. Kromě náhrobních kamenů různých tvarů a zpracování, k nim patří také rozsáhlá sbírka destiček z rakví, která sahá až do 14. století. Prohlédnout si ji budete moci na připravované výstavě Brány slávy a nesmrtelnosti. Otevřena bude 4. dubna příštího roku.

Spustit audio
autor: Adriana Krobová