Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství

8. květen 2016

Ředitelka soutěže Národní cena za studentský design Lenka Žižková, se věnuje užitému umění celý život.

Ředitelka soutěže Národní cena za studentský design Lenka Žižková, se věnuje užitému umění celý život.

Popularizuje design u nás a naše mladé tvůrce ve světě. Věří, že má smysl živit a kultivovat smysl pro estetiku kolem nás ve veřejném prostoru i v nás a v našich domovech.

Jak se jí to dařilo za dob reálného socialismus a povinné uniformity, jak se daří designu dnes v tržních podmínkách a zda vůbec máme dostatek vlastních tvůrců a dokážeme jim vytvořit podmínky pro to, aby se uplatnili u nás a neodcházeli do zahraničí?

Díky svým studiím v zahraniční se umí dívat na design jiným pohledem, než bývá u nás zvykem. Vnímá tedy zejména sociologický, občas i filozofický rozměr českého designu, nad kterým si dokázala vytvořit

"Ve Finsku jsem získala zásadní názorovou orientaci, tam se to ve mně úplně převrátilo. Skandinávie mi dala skutečné vidění světa, jaký by měl asi být."

Žít ale ve Skandinávii nechtěla, protože jí chyběl český humor a také naše příroda: "… miluju dlouhé vyjížďky na kole. Lesy, Jižní Čechy, to je pro mě ta pravá relaxace. Je to taková nádhera. A přitom si toho často ani nevážíme."

"Dlouhodobé podceňování průmyslového designu může výrazně ohrozit ekonomiku Česka, varuje Lenka Žižková. Společnost vinou státu není připravena na nárůst počtu seniorů. Účelná designová řešení přitom mohou ušetřit tisíce zaměstnanců ve zdravotnictví a pečovatelských službách.

I o tom budou středeční Hovory s Davidem Šťáhlavským a s architektou a designérkou Lenkou Žižkovou.

autor: dst
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.