Havlova Moc bezmocných v arabském světě rezonuje, říká bohemista z Káhiry

Počet studentů bohemistiky se v Káhiře zvyšuje, dnes tento obor studuje kolem čtyř desítek mladých lidí. „Polovina z nich se hlásí nahodile, druhá jsou opravdoví zájemci o češtinu,“ vysvětluje Chálid El Biltagi. Přitom v 50. letech byl zájem o studium českého jazyka tak velký, že přesahoval počty studentů němčiny nebo angličtiny. Pak přišla třicetiletá přestávka a studium češtiny se znovu otevřelo až v 80. letech minulého století.

Na češtinu jsem se přihlásil vlastně nerad a náhodou. Až ve druhém ročníku jsem se do ní zamiloval.

Nejvíc překládaní autoři z češtiny do arabštiny jsou ne úplně typičtí autoři z českého prostředí Milan Kundera a Franz Kafka. „Kafka je světoznámý, proto oslovuje čtenáře, kteří jsou zvyklí na cizojazyčnou literaturu. U nás existují i fanoušci Kafkova psaní. Kundera je také známý po celém světě, proto je čtený i u nás.“

Kromě překladů z češtiny a slovenštiny zpracovává káhirský bohemista srovnávací studii československé a arabské literatury psané ženami. „Ženskou tvorbou se zabývám osm let. Témata a motivy jsou v ženské literatuře společné, tam nejsou rozdíly, jde většinou o téma rodiny, manželství, lásky.“

Překladatel Chálid Biltágí na stánku českého Světu knihy|foto: Štěpán Macháček

Knihy jsou však v arabském světě velmi drahé. „Proto každý vydavatel musí riskovat, když chce vydávat tak neznámou literaturu jako je česká. Ale například Václava Havla by chtěl vydávat každý, jeho politický manifest Moc bezmocných oslovuje většinu lidí.“ A právě překlady by mohly být mostem porozumění pro naše světy.

Chálid El Biltagi pochází z rodiny zemědělce. Podle otce měl být pokračovatelem v tradici. „Neměl jsem o to zájem, proto jsem musel roky bojovat, než si otec dal říct.“

Když byl Chálid ve druhé třídě základní školy, otec chtěl, aby ukončil docházku a šel pracovat na pole. „Viděl, jak o školu bojuji, proto mě přestal podporovat, co se týče oblečení nebo výdajů na studium. A tak jsem si pomáhal sám. Sbíral jsem arabskou gumu, vařil jsem ji a pak v lahvičkách prodával studentům za papíry. Z nich jsem si pak udělal sešity.“ Po letech se mu otec za své jednání omluvil.