Na volbu prezidenta to ani jedné straně stačit nebude

Při nejčernějším scénáři to znamená, že situace, kdy komunisté počátkem léta o jediný hlas nedokázali prosadit svého kandidáta, dosavadní hlavu státu a přesdesu své strany Vladimira Voronina, se docela klidně může opakovat a občané nejchudší země Evropy půjdou za pár měsíců k volebním urnám znovu. Už v této chvíli je ovšem vidět, že takovémuto vývoji událostí by se celá moldavská politická scéna ráda vyhnula.

Zajímavé jistě je, že k volbám přišlo téměř stejně lidí jako v dubnu - necelých 59 %. Platí jistě i to, že na jaře měla opozice pravdu, když tvrdila, že komunisté nejrůznějšími způsoby zfalšovali až 400 tisíc hlasů. Volební včerejšek, nad jehož regulérním průběhem bdělo tři tisíce domácích a na pět stovek zahraničních pozorovatelů, to poměrně jasně dokazuje.

Jak řekl v dnešním vysílání Rádia Svoboda analytik Alexandr Kiňov, přestože průběh voleb byl víceméně poklidný a regulérní, mnohem horší bylo to, co se odehrávalo posledních pár týdnů až do tohoto pondělka ve státních médiích, která byla pochopitelně v rukou komunistů. Za státní peníze tu probíhala zuřivá kampaň proti všem čtyřem opozičním stranám. Ta vrcholila kupříkladu předvedením předvolebního billboardu bývalého předsedy moldavského parlamentu a šéfa Demokratické strany Mariana Lupua. Ten je na billboardu sám, z čehož politicky příslušně orientovaný psycholog asi hodinu vyvozoval, že takto se nechávají fotografovat autoritáři, latetní diktátoři a osobnosti jinak podezřelé. Jak říká pan Kiňov, celá tato kampaň připomínala absurdní divadlo.

Jaké jsou tedy možnosti dohodnout takovou vládní koalici, která by byla schopna nejen zformovat vedení sněmovny a vládu, ale taky v novém parlamentu vytvořit takovou situaci, aby se celá krize z letošního jara nezopakovala? Těch možností mnoho není: Podle posledních propočtů by dosavadní opozice mohla dát dohromady 53 křesel a komunisté 48. V takovém případě by politickou zlatou akcii v ruce držel již zmiňovaný Marian Lupu, bývalý blízký spolupracovník komunistického prezidenta Vladimira Voronina, označovaný mezi komunisty za zrádce a přeběhlíka. Jak dosavadní opozice, tak komunisté, kteří už ho údajně oslovili, ho nutně potřebují alespoň k tomu, aby v parlamentu dosáhli prosté většiny. Lupu sám jakoukoli možnou spoluprací s komunisty přitom, alespoň prozatím, vyloučil. Jak jsme ale uvedli už na začátku, k volbě prezidenta, která je pro přežití nově vzniklého parlamentu nezbytná, žádná z těchto konsturkcí nevede...

Zbývá tedy koalice velká, která by beztak polarizovanou společnost, jejíž zhruba polovina se nostalgicky ohlíží do sovětské minulosti, kdežto ta druhá s nadějí v oku sleduje dění v neustále se rozšiřující v EU, rozdělila ještě dramatičtěji.

Za hlavní pozitivum předčasných moldavských parlamentních voleb tedy můžeme považovat fakt, že se vůbec odehrály a že případné nesrovnalosti z letošního bouřlivého politického jara alespoň zčásti napravily. Otázkou v tuto chvíli je, jak si země, obtěžkaná kromě všeho již řečeného také zmrazeným podněsterským konfliktem, ruským hospodářským područím a v neposlední řadě i velmi vlivnými mafiánskými strukturami, prorůstajícími do hodně vysokých pater současné politické moci, s pokračujícím politickým patem v nejbližší i vzdálenější budoucnosti poradí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .