Na vlnách změny aneb kam míří česká energetika

Změna, které se knížka věnuje v první řadě, je změna energetická. Stojíme před otázkou, čím budeme v budoucnu topit a z čeho vyrábět elektrickou energii. Je stále zřejmější, že fosilní paliva to nebudou, anebo ne v takové míře jako dosud.

Čtěte také

Změny v energetice můžeme Polákům závidět. My jsme si v Bruselu nedojednali skoro nic, říká stratég z Křetínského holdingu

Důvodem je jednak snaha zpomalit klimatickou změnu a za druhé omezit závislost na dovozu energií z Ruska. To druhé podnítila ruská agrese na Ukrajině. Evropa proto dnes zpřetrhává po desetiletí budovanou závislost na ruském plynu:

„Zemní plyn byl ve druhé polovině 20. století obecně považován za moderní palivo, které nahrazovalo některé „špinavější“ (uhlí) či nebezpečnější (svítiplyn) varianty. Jeho zdroje však byly v západní Evropě nedostatečné, naopak Sovětský svaz jimi oplýval a byl ochoten je za tvrdou měnu prodat. Na rozdíl od ropy byly tedy plynovody stavěny, aby zásobovaly nikoli ‚tábor míru‘, ale ‚prohnilý Západ‘, který byl sice ideologickým nepřítelem, ale zároveň zdrojem valut, které Sovětský svaz potřeboval. Závislost na ruském plynu rostla nenápadně, aniž by vzbuzovala nějaké obavy či kontroverze,“ píše se ve studii Na vlnách změny.

Energetická příčina agrese

Ačkoliv země bývalého východního bloku před takovou závislostí od 90. let varovaly, Západ se poučil až ruskou agresí na Ukrajině v roce 2022. K té Rusko do určité míry podnítily i plány EU na postupné opouštění fosilních, z velké části ruských zdrojů. To pro Rusko znamená jednak méně peněz do rozpočtu, jednak ztrátu mocné geopolitické páky na Evropu.

Čtěte také

Martin Fendrych: Kdy bude Česko zelené?

„Jakkoli se nám ruský útok na Ukrajinu zdá iracionální, z pohledu Ruska je to jinak. Rusko se snaží zachovat svoji mocenskou pozici v situaci, kdy je zřejmé, že jeho čas mezi velmocemi se naplnil, a proto reaguje jako vždycky – expanzí. Jakožto impérium tradičního formátu Rusko svoji moc vždy opíralo o teritoriální rozlohu a suroviny, nic jiného nezná. V situaci ohrožení se uchyluje k přímé kontrole silou, teritoriální expanzi a obraně vůči vnějším vlivům.“

Čínská šance

Tato situace je výzvou pro Čínu, která není tak bohatá na fosilní paliva a v chystané energetické tranzici, tedy změně energetických zdrojů, vidí příležitost pro posílení své role ve světě. A to hned dvojí:

„Zaprvé, podobně jako pro ostatní dovozce fosilních zdrojů, omezení dovozní závislosti, a tedy v jistém smyslu energetickou nezávislost. Zadruhé pak možnost být důležitým dodavatelem technologií, například solárních panelů, pro ostatní země. I proto je z pohledu Evropy třeba pozorně nastavit své obchodní vazby, aby během energetické tranzice nedošlo k výměně jedné dovozní závislosti za druhou, tedy aby nepřátelské režimy exportující ropu a plyn nenahradil jiný nepřátelský režim dodávající technologie.“

Čtěte také

Rozvoj ekonomiky pomocí fosilních paliv není samospásný. Mnohé africké státy jsou v ekologii dál než my, říká vědkyně Harmáčková

Proto ani v případě, že se zbavíme energetické závislosti na rozpínavém Rusku a podaří se nám vybudovat bezuhlíkovou energii, bychom neměli propadnout pocitu, že jsme v bezpečí, tvrdí v závěru knihy Na vlnách změny Tomáš Vlček a Martin Jirušek:

„Geopolitické soupeření nás ani nadále neopustí, jen se jeho těžiště přesune geograficky jinam. Čína bude v pozici globálního vyzyvatele útočit na postavení Spojených států, zatímco chřadnoucí Rusko bude sice lokální, ale stále významnou výzvou pro Evropu. Ta bude stát před úkolem zabezpečit se v kompetitivním prostředí, kde soupeření o komodity bude stále jedním z hlavních bezpečnostních témat. Fosilní zdroje nahradí suroviny pro rozvoj technologií a obnovitelných zdrojů, jakož i samotné technologie.“

Více si poslechněte v pořadu Ex libris.