Na Slovensku má plošná regulace mobilů ve školách úspěch, říká psycholog. Právník: Není to řešení všech problémů

Pane Božíku, vy jste byl v pracovní skupině, která zaváděla zákaz mobilů ve školách na Slovensku. Ten plošně platí od roku 2025. Jaká je vaše zkušenost z praxe? Funguje to?

Michal Božík: Je potřebné rozlišovat, jakým způsobem o tom mluvíme. Já používám slovo regulace, slovíčko zákaz má v sobě nějaké přísnější věci.

Na Slovensku jsme přijali zákonnou normu, která mluví o zákazu, ale když se na to podíváme podrobněji, tak de facto hovoříme o regulaci. V těch 90 procent škol, které na regulaci přistoupily, jen velmi malé procento přistoupilo ke skutečnému zákazu, tedy že telefon neprojde přes bránu školy.

Čtěte také

Algoritmus sociálních sítí funguje na dětský mozek jako automat na peníze, popisuje expertka Klusová

Většina škol funguje v režimu regulace. To znamená, že telefon je deaktivovaný, odložený v tašce nebo v nějakém trezoru. Ty školy mají u nás ještě stále možnost vybrat si opatření, jakým způsobem si tu regulaci nastaví.

Dává smysl, aby to bylo takto regulováno na té celonárodní úrovni? Když říkáte, že si to každá škola stejně dělá podle sebe, tak nefunguje to v praxi i bez té celostátní regulace?

Božík: Na 93 procent škol tak fungovalo, minimálně u nás na Slovensku, bez té regulace. Ta celostátní norma, která byla přijata, pomohla tím, že se pravidla upravila. Ano, dali jsme těm školám možnosti. Mají jejich popis s výhodami i nevýhodami.

Ten zákon a diskuse s ním spojená pomohla nasměrovat školy k tomu, která řešení jsou ideální a která problematická. Mě velmi těší, že v zákoně byla zachovaná výjimka na pedagogické využití smartphonu, protože častokrát učitelé nemají k dispozici tablety anebo jiné zařízení. Nebo prostě potřebuji nějakým způsobem využít smartphony.

Bell to bell, no cell

Souhlasíte s výzvou Bell to bell, No Cell – omezení mobilů od zvonění do zvonění?

Jan Vobořil: Zmínil bych ještě jeden důležitý aspekt. Ta výzva nesměřuje k tomu, aby se nepoužívaly technologie ve škole. Pokud se ale používají zařízení pedagogickým způsobem, tak je tady problém digitálního vyloučení. Spousta dětí buď mobil nemá, nebo ho má ve špatném stavu.

Čtěte také

iROZHLAS

Zákaz sociálních sítí? Psycholožka věří víc rodičům než Bruselu, agresivní praktiky by ale regulovala

Spousta dětí dostává mobily po rodičích, to znamená, že často už třeba nemají aktualizace, nefungují dobře. To může vytvářet určitou míru nerovnosti. Například aplikace Kahoot umožňující soutěžit v odpovídání na otázky může limitovat děti, kteří nemají dobře fungující zařízení.

Když necháme mobily ve skříňkách nebo doma, tak je to podle vás i možnost zrovnoprávnění dětí v rámci kolektivu?

Vobořil: Určitě ať se používají technologie ve výuce, ale ať jsou to technologie školní a ať k nim mají děti rovný přístup.

Pane Božíku, nemá pravdu Jan Vobořil, když vyzývá, ať škola zajistí technologie, ale ať mobily tím pádem zůstanou venku?

Božík: Určitě ano. Je preferované, aby zařízení, která používají školy, byly pod správou škol. Na druhou stranu je třeba říct, že ne vždy je možnost využít třeba tablety. Může se stát, že tablety mají vybité baterky z předešlé hodiny. Anebo má škola jednu dvě sady tabletů pro všechny.

Situace v Evropě

Myslí výzva Dětství bez mobilu i na tyto konkrétní situace?

Vobořil: To je věcí toho, kdo bude připravovat regulaci a metodický pokyn pro školy. Mám rodičovskou zkušenost, že si děti mobily nechávají ve skříňkách. Nevidím v tom zásadní problém.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Je první, nebude poslední.‘ V Austrálii začal platit zákaz sociálních sítí pro děti mladší 16 let

Ve chvíli, kdy už je děti nechávají v tašce, má vypnutý mobil na dítě rušivý efekt. Dítě má tendenci na mobil myslet, přemýšlet, jestli tam není nějaká notifikace.

Pane Božíku, opět se ptám na zkušenost z praxe. Dají se jednotnou regulací vyřešit problémy, které jste zmínil? Jak se to dá ošetřit, pokud přistoupíme k plošnému zákazu mobilů na školách?

Božík: Určitě se to dá ošetřit, ale za mě nezazněla nejdůležitější věc. A to jaký je vlastně smysl té regulace, čeho tím chceme dosáhnout. Naším cílem je, aby děti byly soustředěnější na hodinách a aby měly více interakcí mezi sebou.

Existuje řada dat a výzkumů, na ty se mimochodem odvolává právě i iniciativa Dětství bez mobilu, které dokazují pozitivní dopad takového opatření. Pane Vobořile, jaká konkrétní data pro plošnou regulaci mluví?

Vobořil: Především je to věc, která se řeší v Evropě v téměř všech státech a v řadě zemí platí plošné zákazy. My jsme v tomto spíše v menšině. Ty státy samozřejmě vychází z výzkumů. Nebudu teď citovat konkrétní studie, jistě najdeme i nějaké, které toto mohou zpochybňovat.

Problém u digitálních technologií je, že v podstatě pro jakékoliv rozhodnutí můžete najít spoustu podpůrných studií.

Je tu třeba profesor David Šmahel z Masarykovy univerzity, který prezentoval ve svém výzkumu, že zákaz nemá opodstatnění. Když se to řešilo na Slovensku, jaká konkrétní data ukazovala na to, že je taková regulace dobrá?

Božík: Máme vícero studií, jak říkal kolega Vobořil. Mnohé z nich nám napovídají, že to pomáhá. A mnohé z nich naopak hovoří právě o tom, že efekty nejsou až tak velké, jak jsme si představovali.

Jaký je přístup budoucího ministra školství Roberta Plagy (ANO) k plošným zákazům mobilních telefonů na školách? Poslechněte si celé Pro a proti.