Na jihu Moravy už nepoznáte, jestli jste v Česku nebo Jordánsku, tvrdí hydrochemik

Bohatší beduíni mívají stovky koz a ovcí
Bohatší beduíni mívají stovky koz a ovcí

Nedostatek vody je vážný, musíme s tím něco dělat. Pořád tady ale chybí jednotná politika a koncepce hospodaření se životadárnou tekutinou. Alespoň to v pořadu Plusu Hovory tvrdí ředitel Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR Martin Pivokonský.

Zároveň připouští, že po letech, kdy se tady víc řešila ochrana proti povodním, nebo se nedělalo nic, se pozornost politiků konečně přesunula i na vodu a naše toky. Pořád je to ale málo.

Klimatické změny prohlubují hospodářskou nerovnost ve světě

Kouřící továrna - z nečištění - globální oteplování

Podle výsledků jedné studie kalifornské Stanfordovy univerzity profitují z klimatických změn především vyspělé státy na severní polokouli. Naopak subtropické a tropické oblasti zasahuje globální oteplování nejsilněji. Tím také dochází k prohlubování světové nerovnosti v oblasti hospodářství.

„Něco se děje, problém je, že to nemá jednotnou koncepci. Tady se vezmou nějaké peníze a někde v krajině, třeba na Vysočině, se postaví jeden rybník. Nějaký kladný vliv na krajinu to má, i když, podle některých studií může být takový postup dokonce kontraproduktivní,“ říká hydrochemik Pivokonský.   

„Musíme říct: ‚dělali jsme to špatně‘, udělat tlustou čáru za minulostí a konečně ke krajině přistoupit jako k celku. Musíme změnit způsob zemědělství i naše megalomanství a zabírání ohromného množství půdy na nejrůznější sklady, které rostou na naší nejúrodnější půdě.“

Pivokonský by si představoval, aby v nové koncepci jasně zaznělo „nejen to, že obnovíme zelené pásy, změníme zemědělství, vybudujeme rybníčky, změníme naše chování k přírodě, ale taky že postavíme nové přehradní nádrže. To se může nelíbit, ale pitnou vodu jinak nezískáme,“ vyjmenovává.

Voda není samozřejmost 

Současná generace prý ztratila vztah k přírodě, což se projevuje na půdě a dalších složkách životního prostředí. „Vodu potřebuje člověk denně a my si zvykli, že je samozřejmostí. Zatím žijeme v době vodního blahobytu a máme ji na dosah kdykoli se rozhodneme, ale když začne chybět, tak už je to velký problém. A ten už tady je, protože loni voda v některých oblastech ČR prostě došla a musela se lidem dovážet cisternami,“ vzpomíná.

Klimatické změny mění přírodní biorytmy. Ohrožují i stěhovavé ptáky

Čápi v Dlouhém Újezdu (červenec 2013)

Střídavě teplo a zima. Rozkolísané teploty na podzim matou stěhovavé ptáky, kteří ještě neodletěli do svých zimovišť. Změna klimatu jim podle několika nezávislých vědeckých studií narušuje biorytmus. Některé ptačí druhy prodlužují trasy svých letů, jiné už tolik necestují anebo se do hnízdišť vracejí dříve. A jsou dokonce i ptáci, kteří už kvůli oteplování nelétají na jih, ale na západ.

To, že i nám na starém kontinentě musela v rámci změny klimatu nutně voda dojít, víme podle hydrochemika už nějakých 15, 20 let.

„Už tehdy bylo vidět, že se zdroje mění a zhoršuje se i kvalita. Vědecké komunitě je to známo už poměrně dlouho a až nám reálně začala chybět, stalo se to politikum.“ Na tom ale nic špatného nevidí, protože „dokud se voda nestane otázkou věci veřejné, nikdo to neřeší.“

Zásadní problém pak vidí v melioracích polí, zrušení mezí a přirozených nádrží. „Když dnes pojedete na jižní Moravu, tak chvilkami nevíte, jestli jste u nás nebo v Jordánsku. Z polí jsou pouště, které jsme vytvořili sami. Stačí přejet za hranice do Rakouska u řeky Dyje a uvidíte rapidní změnu. Tam totiž ty meliorace neudělali.“

Podívejte se na Cidlinu 

Hydrochemik se před časem soustředil na řeku Cidlinu a tvrdí, že je velmi pozoruhodná. Ústí do Labe a celkem má na našem území asi 87 km. Celou dobu protéká krajinou, která byla člověkem nesmírně narušena. „Zásadním problémem tam jsou meliorace, kvůli kterým byla zkrácena o neuvěřitelných 12,5 km.“

Nové odrůdy mohou zachránit české vinařství. Má to však velké ale: Nevíme, jaké klimatické změny přijdou

JUDr. Tibor Nyitray, ředitel Svazu vinařů

Mráz, déšť nebo jen „obyčejné“ lidské pochybení. Věcí, ze kterých si vinař musí dělat hlavu, je hodně. A tento rok není výjimkou. Jak v rozhovoru s Lucií Výbornou potvrzuje prezident Svazu vinařů Tibor Nyitray, letošním problémem číslo jedna je mráz.

Začalo to za Rakouska-Uherska, kdy se kvůli povodním napřímil dolní tok Cidliny. Pak přišla 50. léta a etapa kolektivizace, kdy se změnila celá krajina.

„Teď je Cidlina jednou z nejrozkolísanějších řek v ČR. Normální průtok na spodním toku řeky je kolem 5 m³/s, když je sucho, je to tak maximálně 100 litrů/s. A za povodní, když byla opravdu velká voda, tak teklo 100 m³/s. To je obrovský a nevídaný rozdíl,“ popisuje.  

Jediným řešením je podle ředitele Ústavu pro hydrodynamiku Martina Pivokonského návrat řek (nejen Cidliny) do původního koryta a hlavně „nestavět domy v zátopových zónách. Tam, kde to jde, pak nechat řekám volnost,“ dodává.

Co pak Pivokonský říká na politiky, kteří nám léta vnucovali názor, že žádné změny klimatu nejsou a ani nebudou? Odpovídá oklikou:

„Nedávno se mě jedna normální, chytrá paní zcela vážně zeptala, jestli by nebylo líp pít vodu neupravenou, stejně jako naši předci. Co na to máte říct,“ ptá se vědec. Dotaz ale pramenil z teď módní vlny pití takovéto přírodní vody. „Snažil jsem se vysvětlit, že je to nesmysl a pokud chce riskovat v tom lepším případě průjmy, tak může, ale pitná voda v přírodě rozhodně není.“

Surová voda se už pít nedá

Veřejnost se totiž domnívá, že vodohospodáři někde v přírodě vodu načerpají a pak ji dopraví lidem přímo do kohoutků v kuchyni. „Opak je pravdou. Voda je plná kontaminantů. Některé jsou přírodní a byly tam vždy. My je už umíme naředit tak, aby byla voda pitelná. Taky ale obsahuje plno škodlivin kvůli intenzivní činnosti člověka.“

Mechů je na Antarktidě stále více. Klimatické změny mění situaci na zmrzlém kontinentu

Antarktida

Bude z Antarktidy zelený kontinent? Podle vědců ne, zeleně na odlehlé části zeměkoule ale rapidně přibývá. Antarktida je stále bílou plochou, vegetace je tu velmi řídká, rostliny jsou nyní patrné jen na asi 0,3 % celého území. Fyzicky jsou tu ale mechy, které se schovávají ve zmrzlé půdě, přítomné v mnohem větší míře. Konkrétně je tu čtyřikrát až pětkrát více mechů než před padesáti lety. Vědci navíc předpokládají, že další oteplování kontinentu v důsledku klimatických změn přispěje k dalšímu růstu zeleně. „Antarktida se pochopitelně nestane kompletně zelenou, ale rozhodně bude zelenější, než je nyní,“ říká Matt Amesbury, výzkumník z Univerzity v Exeteru. Celý proces vzniká především na výběžku Antarktického poloostrova, na kterém neleží stabilní ledová pokrývka, píše server Ekolist. Právě z této oblasti se do dalších částí kontinentu, kde ledu také ubývá, šíří odolné mechy. Oteplování probouzí zeleň k životu, a vzhledem k tomu, že zdejší teplota stoupá každých deset let o půl stupně, mechům se daří čím dál víc. Antarktidě hrozí podle vědců také příchod nepůvodních a invazivních druhů. „Konkrétní pravděpodobnost takového jevu zůstává nejistá, přesto se jedná o velmi reálnou hrozbu. Taková situace by pak mohla skutečně výrazně proměnit tvář celého dosud převážně nedotčeného kontinentu,“ tvrdí Thomas Roland, jeden z vědců, kteří na zmrzlé planině provádějí výzkum. Právě vědci jsou jedinými trvalými obyvateli čtvrtého největšího kontinentu, nikdo jiný se na něm nikdy neusadil. Tedy – vědci a mechy.

Takže kromě některých vysoce kvalitních podzemních vod, kterých je minimum, dnes „nemůžeme vodu jen tak brát z přírody a jednoduše ji upravit na pitnou. Musí projít složitým procesem v úpravnách vod.“

Je to v zásadě továrna, kde se ze surové vody vyrobí tekutina pitná. „Je tam celá řada kroků a chemických a fyzikálních procesů, kterými se odstraňují nečistoty. To neznamená, že v nich už nějaké příměsi nejsou. Nicméně koncentrace je snížena na takovou hodnotu, že je podle norem pitelná,“ uzavírá.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptala se Ivana Chmel Denčevová. 

Spustit audio

Související