Mnoho z nás trpí samotou z množství. Jsme obklopeni lidmi, ale nemáme si s nimi co říct, tvrdí Vojtko
Být sám nemusí nutně znamenat, že je člověk osamělý. A naopak, i někdo obklopený mnoha lidmi se může cítit sám. Rozdíl mezi dobrovolnou samotou a osamělostí objasňuje host Leonarda Plus párový terapeut Jan Vojtko.
„Dobrovolná samota není o tom, že je člověk sám, že je sociálně izolován, jako v případě osamělosti,“ uvádí psychoterapeut.
Ten připomíná, že lidé jsou sociální bytosti. „To, že jsme lidmi, stáváme se a zůstáváme jimi, je právě proto, že se i s jinými lidmi potkáváme.“
Čtěte také
Takto je nastaven i lidský mozek a to, jak se vyrovnává se stresem. „Každodenní mikrostresory zpracováváme tak, že se třeba v práci potkáme s kolegy, se kterými jdeme na oběd a zanadáváme si. Takže jsme součástí emocionálního prožívání i jiných lidí.“
Dobrovolná samota ale neznamená sociální izolovanost, upozorňuje Vojtko. „Takoví lidé se prostě rozhodli, že nechtějí budovat intimní vztah, a to z různých důvodů: chtějí budovat kariéru, cestovat, psát knihy, dělat doktoráty a podobně.“
„Mohli také zažít nějaké těžkosti, které zpracovávají s terapeutem. Dobrovolná samota tedy není únik, protože i tito lidé mají kolem sebe lidi: kamarády, rodinu, mají s kým jezdit na dovolenou, chodit do kina a mají i s kým spát.“
Vztah k sobě samému
Osamělí lidé si naproti tomu velmi přejí být s někým v intimním vztahu, chtějí budovat vztah a třeba i mít rodinu, ale nedostává se jim toho. „Těch důvodů může být mnoho: třeba introverze, která jim nedovoluje vylézt z ulity a stát se součástí nějaké větší party.“
Čtěte také
Terapeut ale upozorňuje, že být single je jedna z dalších alternativ vztahů a vztahovosti. „Vztah k sobě samému je nejdelší vztah, který máme, a je třeba o něj pečovat a budovat ho. A mnoho těch, kteří o tento vztah k sobě pečují a mají v sobě nějakou sebereflexi, nějaké sebeuvědomění, velmi často přichází na to, že nemusí být za každou cenu s někým.“
„Kanadský psycholog Eric Berne říká, že člověk má jít do vztahu v momentě, kdy je připraven, ne v momentě, kdy je sám. A to je veliká věc a my si na to jako společnost teď přicházíme, protože předchozí socialistický stát do nás cpal, že rodina je základ státu.“
Také židovsko-křesťanská tradice akcentuje rodinu jako zásadní hodnotu. „A my najednou zjišťujeme, že i když jsme ty sociální bytosti, tak skutečně nemusíme být s někým ve vztahu, pokud nejde o vztah kvalitní.“
Introvertů je víc, než si myslíme
Člověk může být ale osamělý i tehdy, je-li obklopen ostatními. „Já tomu říkám samota z množství. Tedy že mám okolo sebe tolik lidí, na které jsem sice zvykl a naučil se je tolerovat, ale kteří se mnou neladí.“
Dost často se člověk dostává do této pozice, protože podlehne nátlaku okolí, že je třeba nějaký vztah mít, soudí terapeut.
Čtěte také
„A když už máte vztah, tak přece musíte mít děti – a ne jen jedno. Když už máš rodinu, tak tvůj partner má taky rodinu, se kterou pak trávíte čas dohromady a tak dále. Ale člověk opravdu může být introvert, pro kterého je to náročné a raději se schovává do sebe. A takových lidí není tak málo, jak si myslíme.“
Proto mnoho lidí opravdu trpí tzv. samotou z množství, kdy jsou obklopeni velkou spoustu lidí a najednou se rozhlédnou kolem sebe a zjišťují, že si nemají s kým povídat. „A když si povídají, tak o banalitách všedního dne, i když oni by si rádi povídali o jiných věcech, a ne vždy nutně hlubokých.“
„A tito lidé zjišťují, že se někam dostali, byli světem a okolnostmi někam dotlačeni a cítí se opravdu sami. Tato samota právě velmi často vede k úzkostem nebo až k depresím,“ popisuje vliv osamělosti Jan Vojtko.
Co je to samota a jak se liší od osamělosti? Jaký vliv mají obě na lidské zdraví? Jak o osamělosti mluvit s blízkými? Pomůže nám někdy se samotou umělá inteligence? Poslechněte si celé Leonardo Plus!
Související
-
Samota a osamělost. Peklo nejsou ti druzí, ale náš strach z odmítnutí a neschopnost mít vztahy
„Psychika zdravého člověka se zvládne zastavit tak, aby snesl samotu,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Adam Suchý.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.