Mírové operace

Kdybychom chtěli porovnat obě zmíněné mise, rozdíly a odlišnosti by určitě mnohokrát zastínily podobnosti. V Dárfúru je už nyní na dvě stě tisíc mrtvých a půl třetího miliónu lidí, vyhnaných ze svých domovů. Obyvatelstvo je masakrováno arabskými milicemi s tichou podporou súdánské vlády a ještě loni súdánský prezident spatřoval v modrých přílbách neokolonialisty. Irský konflikt katolíků s protestanty, jakkoli se vlekl dlouho, nikdy rozměrů takové genocidy nenabyl. Neexistuje univerzální manuál, jak těm, co se vraždí, vnutit mír. Řeší se to případ od případu, protože nelze jen tak přihlížet.

Obecně se ale dá vypozorovat, že odcházejících vojáků si příliš nevšímáme, zatímco s těmi přicházejícími bývají spojovány přehnané naděje. Jsou, pravda, oblasti, kde jsou modré přílby vítány. V mnoha případech to ale vypadá tak, že zásah zvenčí nepřesvědčí znesvářené strany, aby hledaly formu nenásilného soužití, ale pouze znemožní, aby konflikt měl vítěze a poražené. V různé míře takto přetrvává napětí v Kosovu, Afghánistánu či Iráku. A ani v Dárfúru to nebude jiné. Mezinárodní společenství se občas pod tlakem veřejného mínění zastane lidí, kterým jde kvůli národnosti, rase či vyznání o holý život. Konce těchto misí jsou ale bohužel v nedohlednu.