Miloš Rejcht: Který Karel je větší?

Respekt našich českých prapředků si zřejmě získal už tehdy, když spolu s některými z nich vítězně táhl na východ proti Avarům a rozvrátil jejich říši. Karlovu ráznost ovšem poznali Češi nejen jako jeho spojenci, ale i jako protivníci; na jejich území za Krušnými horami dvakrát vpadl a přiměl je k platební kázni. Vzpurní Sasové, které nutil ke křtu, a oni ho odmítli, dopadli hůř: 4 a půl tisíce zajatých mužů přišlo o hlavu, 12 tisíc žen a dětí nechal Karel deportovat.

Nebyl to ale jenom výbojný krutovládce. Na jeho královské dvorské škole v Cáchách vzkvétaly vědy a umění. Pod jeho patronací se shromažďovaly spisy klasické antiky, při opisování se objevila nová, krásnější forma písma, tzv. karolínská minuskule, naše dnešní latinka. Byly položeny základy pozdějšího univerzitního školství.Ne nadarmo se tomuto období říká karolinská renesance.

Velikost krále Karla zůstává dvojznačná: dbal o kultivaci ušlechtilých lidských mohutností, k dosažení svých vznešených cílů však neváhal užít ukrutností a zvěrstev.

Pozdější král český a též císař římský pokřtěný jako Václav při biřmování v roce 1323 přijal Karlovo jméno. Důkazem jeho úcty k velkému Karlovi je i kostel v Novém městě pražském na Karlově, zasvěcený Karlu Velikému a tvarově odvozený z osmiboké kaple v Cáchách.

Politický styl svého vzoru ale Karel IV. značně změnil. Jeho výbojnost nepřevzal. Chuť ovládat mu byla cizí, nechtěl rozšiřovat hranice říše, ale říši vnitřně sjednocovat a spory řešit diplomatickou cestou. Zvelebovat svěřené království,to byl jeho cíl. Politika mu byla promítáním duchovních ideálů do života lidí. Ne nadarmo je označován v Čechách za otce vlasti, a když se řekne císař Karel Veliký, tento titul spojují Češi často právě s Karlem IV. To je omyl, ovšem omluvitelný, možná i žádoucí.