Miloš Rejchrt: Čtyři svíce stačí

Je tu ve světě lidí i nenápadný protipohyb, však už hoří další svíce. Vlídného světla malých světelných zdrojů přibývá, a brzy už světlo světa zazáří naplno. Tak bych svými slovy pověděl, jak rozumím poselství, které na mne vyzařuje adventní věnec.

Tento o hodně mladší sourozenec vánočního stromečku má i svůj rok a místo narození. Byl jím dům v Hamburku, který bychom dnes nazvali nejspíše diagnostickým ústavem. Luterský teolog a sociální pracovník Johann Heinrich Wichern v něm o adventu roku 1839 vymyslel světelný kalendář, aby odpověď na častou otázku jeho svěřenců, kdy už budou vánoce, byla opravdu jasná. Na kolo od vozu připevnil tolik svíček, kolik má advent dní, a každý den vždycky jednu zapálil.

Nedá se už zjistit, kdo má zásluhu na tom, že se počet světélek na věnci ustálil na nynějších čtyřech, rozsvěcených vždy v neděli, ale byla to inovace šťastná. Dvacet šest prostě bylo moc. Čtyři jsou akorát, však nám také bohatě stačí čtvero ročních období a čtyři světové strany. Méně je někdy více, naznačit může být účinnější než dlouze vysvětlovat, jedna svíčka zapálená na správném místě nese bohatší poselství než záře reflektorů.

Na adventním věnci ovšemže nesmějí svítit žádné elektrické náhražky, nýbrž pouze živý plamen svíček. Oheň je živel světa a ve spojení s magickým tvarem kruhu, číselnou symbolikou čtyřky a věčnou zelení jehličnanů nás propojuje s tím, co ve veškerenstvu bylo, je a bude.

Z toho, co bude, nemusíme mít jen úzkost a strach, i když temnoty houstnou. Však všimněte si, světla přibývá, a když k tomu přidáte svou adventní svíčku, bude ho ještě víc.