Miloš Rejchrt: Auta a ženy

Inu, časy se mění. Ze zelené skrýše při silnici u našeho domu měřila policie rychlost projíždějících vozidel už dříve, ale jinak: zaznamenané překročení nahlásila vysílačkou osádce o půl kilometru dál, která pak provinilce zastavovala.

Z nějakého důvodu ale už několik měsíců měří rychlost nikoli policie státní, ale městská, která k tomu přidala akční pronásledování prchajícího vozidla. Pranic se mi ty honičky na teplické výpadovce nelíbí. Určitě není silnice bezpečnější, když zběsile jedoucího řidiče honí ještě zběsileji jedoucí řidič.

Jak přibývá aut, pozoruji, že přibývá i žen za volantem - a mě to těší! Ženy nejsou závodnice ani lovkyně, u nás na zastávce nepředjíždějí tramvaj zleva, což je další oblíbený adrenalinový sport pravých mužů.

Díky ženám jako chodec stále častěji zažívám povznášející chvíle, které nám kdysi působili jen cizinci se západoevropskou poznávací značkou: ještě nejsem ani u přechodu, a tu vozidlo v uctivé vzdálenosti zpomaluje, v bezpečné vzdálenosti od přechodu zastaví, a na mé uznalé gesto řidička odpoví úsměvem.

A žena za volantem autobusu - to už ani není na fejeton, ale na píseň písn : jak jsi krásná, přítelkyně řidičko má, když už rozjíždějíci se velkovozidlo uvedeš do klidu, otevřeš dveře dobíhajícímu staršímu pánovi a tvůj pohled říká: to jsem ráda, žes to stihl, vítej, jedeme spolu víc, než si myslíš.

Kvóty, ano, kvóty by to chtělo! Musí-li přibývat motorových vozidel, nechť jejich řidičkami jsou ženy alespoň z osmdesáti procent. A pedály aut městské policie ať ovládají nohy stoprocentně ženské.

Autor je evangelický farář