Michal Komárek: Teď bychom se mohli učit o koronavirové krizi

Že je diskuse ostrá, není divu – nikdo nebyl na podobnou situaci připraven. Učitelé hledají cestu, jak učit na dálku, a mnozí z nich k tomu nemají ani potřebnou přípravu, ani vybavení. A tak se školu od školy přístupy liší.

Někde jsou spíše konzervativní, rozesílají domácí úkoly a myslí na to, aby se řádně odučila důležitá látka. Jinde ohlašují digitální revoluci jako příležitost, která vyrůstá z krize. A ještě jinde ředitelé a učitelé vyzývají k tomu, aby všichni především udrželi nadhled a chápali, že v takto mimořádné situaci je třeba zapomenout na osnovy a učební plány a přemýšlet jinak.

Úkoly pro rodiče

Čtěte také

Na omezení hromadných akcí dozrál čas, u rušení výuky si nejsem jistý, hodnotí vládní opatření proti šíření koronaviru epidemiolog

Rodiče, vržení ze dne na den do neznámého terénu domácího vyučování, který se navíc prolíná s jejich prací z domova, často postupu učitelů nerozumějí. Mají pocit, že děti, a tedy i je samotné, zbytečně zahlcují úkoly. Že nejsou schopni vymyslet způsob učení, který by odpovídal současné zvláštní, neznámé situaci.

A když v tomto bodě přijdou se svými názory odborníci, stává se diskuse bezvýchodnou. Nikdo nemá zázračný recept a učitelé jsou pochopitelně citliví na rady od lidí, kteří neučí, nebo dokonce sami přiznávají – a to se týká většiny rodičů –, že učit neumějí a nechtějí.

Recept by tady byl

Čtěte také

Žáci se učí přes počítač dějepis, poslouchají příběhy

Přesto se jedno, vlastně docela jednoduché řešení nabízí: Během „koronavirových prázdnin“ bychom se všichni společně mohli učit o „koronavirové krizi“. K čemu se teď držet osnov, když se kolem nás děje to podstatné. To, o čem se můžeme a o čem bychom měli mluvit nejen se svými dětmi, ale i mezi sebou.

Přiměřeně věku dětí můžeme mluvit o vztazích v rodině, odpovědnosti, kamarádech, vztahu ke škole a učení, obavách a strachu, o změně, o plynutí času, o minulosti a budoucnosti, o státu, demokracii, lidských právech, bohatství a chudobě, hodnotách, lécích, kvalitě života… A místo je samozřejmě i pro úlohy – třeba z dějepisu, zeměpisu nebo matematiky.

Někteří učitelé tuto představu odmítají s tím, že je to plán na příliš složité projektové vyučování. A že připravit takovou výuku by dalo ještě mnohem víc práce než za normálních podmínek. Ale nemuselo by to tak být.

Inspirovat

Stačí jen náměty ke stručným úvahám, krátká zadání pro dohledání informací, přečtení článku, nakreslení obrázku a podobně. Nejde tu přece o novou koncepci „jak učit o koronaviru“, která by se stala součástí školské vize pro příští roky.

Michal Komárek byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu|foto: Šárka Ševčíková

Nejde tu o zpracování velkých úkolů, vypracování dlouhých esejů, hluboké pochopení globálních souvislostí. Jde o každodenní vzájemnou inspiraci. O otevření možnosti trochu víc se zorientovat v tom, co nás všechny nyní obklopuje.

A navíc: Orientovat se v tom s pocitem, že ostatní se nám snaží porozumět a pomáhat.

Autor je šéfredaktor internetového časopisu Česká škola