Michal Komárek: Každé dítě by mělo mít možnost chodit do dobré veřejné školy

Otevírají nesmyslný byznys s doučováním? Nebo je to ten nejspravedlivější způsob, jak vybrat studenty na střední školy?

Žáci devátých tříd skládají státní přijímací zkoušky na střední školy

• Upravit
• Smazat

Začaly přijímací zkoušky na střední školy. Jednotné testy musí složit všichni žáci devátých tříd, kteří chtějí studovat obor s maturitou, uchazeči o studium na nástavbových oborech nebo víceletých gymnáziích.

Tato debata se v posledních týdnech opět vyostřuje. Jako každý rok v době konání přijímaček. Ale je to jen zviditelnění sporu, který trvá dlouhá léta. A kupodivu v něm často do pozadí ustupuje zásadní otázka: Proč vlastně ty přijímačky potřebujeme?

A to k nim můžeme pomalu přidat i zápisy do prvních tříd, které se na některých školách v přijímací zkoušky mění. U prvních tříd to začíná. Rodiče hledají pro své děti ideální školu, někteří se uchylují k „zápisové turistice“ a přihlašují děti k trvalému bydlišti do spádové oblasti školy. Jiní podle ředitelů škol jednají bezelstněji a postaru nabízejí úplatky ve formě sponzoringu školy.

A proces pokračuje v pátých třídách, kdy jde o to dostat se na co nejprestižnější osmileté gymnázium. Na některé se tak hlásí i desetkrát víc zájemců, než může škola přijmout. A opět se nabízejí úplatky. A rodiče platí i desítky tisíc za nácvik přijímaček a za zkušební testy.

Aby všechny školy byly dobré

Rozhodně v tom nejsme sami. Stěhování za kvalitními školami ve Spojených státech je pověstné. Ale i ve Francii jsou prý nemovitosti v okolí vyhlášených škol o 20 procent dražší, protože je o ně mimořádný zájem. A třeba v Belgii stojí lidé v době zápisu před vybranými školami dlouhé fronty. I přes noc.

Michal Komárek: Nepodkročitelná hranice přijímacích zkoušek

• Upravit
• Smazat

Nejnaléhavější současná diskuse o školství se vede o přijímačkách na střední školy, konkrétně o tzv. nepodkročitelné hranici či cut-off score.

Rodiče u nás i jinde mají prostě pocit, že mezi školami jsou velké rozdíly a chtějí, aby jejich děti chodily do těch nejlepších škol. Vstřícných, bezpečných, které je připraví na další studium. Dá se proti tomu něco namítat? Zvlášť, když se rodiče nemýlí a mezi školami opravdu velké rozdíly jsou?

Dá se dělat něco jiného než nasazovat přísná vstupní kritéria a pak už jen přihlížet, jak některé děti chodí do elitních škol a jiné děti chodí do více či méně horších škol?

Jedna možnost by tu snad byla. A údajně se to povedlo ve Finsku: Snažit se, aby všechny školy byly dobré. Náročné přijímačky, stěhování, stres by pak mohly do značné míry odpadnout.

První státní přijímací zkoušky na střední školy se podle ředitelů neosvědčily

• Upravit
• Smazat

Střední školy na svých internetových stránkách oznámily výsledky přijímacího řízení. Letos poprvé muselo zajistit sjednocenou státní zkoušku přes 1100 škol v celé republice, podstoupilo ji přes 86 tisíc uchazečů. Řada ředitelů si ale na průběh stěžuje.

Jistě, to nepůjde zařídit ze dne na den. Vyžadovalo by to brát vážně heslo, že „školství je priorita“ a soustavně a dlouhodobě ho naplňovat  bez ohledu na to, kdo je právě ministrem a za kterou stranu. Jenže to je u nás zatím krajně nepravděpodobné.

Takže se budeme nepochybně i další rok věnovat diskusi o roli testů. A polemice, kolik dětí by mělo chodit na ten který typ školy. Bývají to diskuse ostré a často i s výtečnými argumenty.

Ale jsou to diskuse v podstatě nesmyslné. Což se jednoduše prokáže, když je postavíme vedle jednoduché teze: Každé dítě by mělo mít možnost chodit do dobré veřejné školy. Bez přijímaček.