Veronika Lefrancois: Bezpečnost, nebo represe?

Ačkoliv se jedná o méně dramatický zásah než v americkém případě, tento legislativní balíček vzbuzuje obavy z postupného oslabování demokratických záruk. Poté, co premiérka začátkem dubna prosadila zákon ve formě vládního nařízení, prošel bezpečnostní balíček oběma komorami parlamentu a v těchto dnech vstupuje v platnost.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Příliš dlouhý smutek

Nová legislativa mimo jiné zavádí přísné postihy za blokování silnic při protestech – za podobné činy nyní demonstrantům hrozí až dva roky vězení. Opatření míří především na protesty klimatických hnutí, která v poslední době několikrát zablokovala dopravní uzly nebo narušila veřejné akce.

Zákon také posiluje pravomoci policie při zásazích proti veřejným shromážděním. Policisté čelící obvinění z násilí například získají finanční příspěvek na právní obhajobu. Odpůrci zákona v tom vidí snahu kriminalizovat občanskou neposlušnost, zastrašit demonstranty a omezit prostor pro nenásilné protesty.

Čtěte také

Petr Fischer: Terapeutická diplomacie premiérky Meloniové

Roztříštěná opozice

Přestože zákon vyvolal vlnu odporu ze strany opozice, lidskoprávních organizací i některých právních expertů, širší veřejnost zůstává relativně klidná. Premiérka Meloniová totiž postupuje opatrně a s jistou politickou obratností – jednotlivá opatření prosazuje postupně, často pod záminkou zachování pořádku nebo obrany tradičních hodnot.

Tento styl vládnutí jí zatím přináší úspěch: její strana Bratři Itálie se na začátku letošního roku vyšplhala na rekordních 30 procent volebních preferencí a celková podpora vládní krajně pravicové koalice přesáhla 49 procent. To vede k nebývalé politické stabilitě v zemi.

Vláda zároveň těží z roztříštěné opozice a z většinově loajálních médií – i proto, že novináři čelí rostoucímu tlaku a obavám z právních postihů. Meloniová tak pomalu, ale vytrvale posouvá Itálii směrem k autoritářštějšímu modelu vládnutí – bez otevřených střetů, bez křiku, ale s neméně zásadními dopady na demokratické instituce a občanská práva.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Meloniová a justice

A právě tato nenápadnost může být z dlouhodobého hlediska nebezpečnější než hlasité konfrontace, jaké sledujeme ve Spojených státech. Pokud jsou demokratické svobody omezovány postupně, drobnými zásahy, bez viditelného konfliktu, veřejnost si jejich oslabení často uvědomí až příliš pozdě – podobně jako když vložíme žábu do studené vody a pomalu ji ohříváme, až se v ní nakonec uvaří.

Italský případ je ovšem součástí širšího trendu, kdy i v tradičně demokratických zemích sledujeme čím dál častější posun k autoritářským praktikám pod rouškou bezpečnosti, pořádku nebo národní identity.

Autorka je publicistka