Martina Vacková: Rvačka o Sudety

Stalo se tak minulý víkend v Mariánských lázních. Abychom byli přesní – šlo o knihu Sudety, Ztracený ráj, kterou na knižním festivalu Knižní lázně v tomto městě představovala s autorským čtením jedna z autorek, česká spisovatelka Kateřina Tučková.

Čtěte také

Martina Vacková: Cannes – výpadek optimismu ze současného světa

V Sudetech – v té knize – byla ve společnosti takových spisovatelských jmen jako Jaroslav Rudiš, Petra Klabouchová, Petra Dvořáková nebo Leoš Kyša. V Sudetech coby regionu, tj. v Mariánských lázních, byla ve společnosti dalších silných literárních jmen jako například Radka Denemarková – s níž letos tvořila pro festival Knižní lázně funkci ambasadorky.

A pak tam byli další představitelé české literární scény, kteří mají co říct k dnešnímu světu i k českým čtenářům – třeba vítězové cen Magnesia litera Miroslav Hlaučo nebo Šárka Homfray s Lucií Václavkovou.

O Sudety se v Mariánkách střetly tři nadšené čtenářky. Knížka už je vyprodaná, z nakladatelství víc na festival a jeho prodejní stánky nedorazilo. Ale každým okamžikem už má vyjet z tiskáren dotisk.

Perspektiva německé dívky

Tři dámy se snažily získat poslední dvě možné knihy a byly spravedlivě neústupné, protože by získaly víc než jen knihu, odcházely by i s osobním věnováním od autorky. Atmosféra se na chvilku vyhrotila, podepisování knih se zastavilo, natahované ruce s bankovkami k přechodné majitelce posledních dvou Sudet – těch knižních – se třepotaly v prostoru. Nikdo nechtěl ustoupit, nikdo nechtěl rozhodnout. Vyřešily si to nakonec mezi sebou a ta poražená nepřízeň sirek smutně, ale s pochopením přijala.

Čtěte také

Martina Vacková: Cruisova mise na záchranu světa v Cannes splněna

O pár hodin už tu historku cvrlikali všichni vrabci v lázních – slyšelas, že nastala rvačka o Sudety? Na Tučkové? Prej to bylo docela hustý.  – Jo jo, já tam byla, já tam viděla, jak se na moment zastavil svět – tedy svět v kavárně.

Bylo to ale vlastně velmi hezké, že lidé tak náruživě čtou, tak náruživě poslouchají příběhy a s takovou chutí chodí po městě s knižní i neknižní nabídkou. Na kolonádě to ševelilo spisovateli, nemocnými hosty lázní, zdravými návštěvníky lázní, i těch Knižních, či zpívající fontánou. Bylo příjemné za dlouhých letních dnů a večerů vstřebávat různé diskuse, třeba právě tu o Sudetech. Kateřina Tučková tam přiznala, že patří ke generaci, která už název Sudety nepovažuje za kontroverzní, jak to bylo vnímáno ještě před několika lety.

Martina Vacková, Český rozhlas|foto:Jana Přinosilová, Český rozhlas

Ona sama do Sudet své příběhy často zasazuje – nejen povídku z nejnovější knihy, ale její román Bílá voda se odehrává v severních Sudetech, do jižních zase lokalizovala svou knihu Vyhnání Gerty Schnirch. Teď právě vzniká její filmová verze. Po Gertě, jak viděla na diskusích, publikum téma Sudet vidělo černobíle. Dostávala velkou sodu za to, že si ho dovolila pojmout perspektivou německé dívky.

Bude zajímavé sledovat, jak publikum přijme filmový příběh Gerty Schnirch v jiné době, po 15 letech od vydání románu, v jiné atmosféře, v atmosféře už většího pochopení. A v době, kdy spor o Sudety už snad není těžkým historickým břemenem, ale týká se jen knih a stává se legendární festivalovou historkou.

Autorka je editorka Českého rozhlasu