Michail Suslov. Komunistický ideolog, kterého potřebovali Stalin, Chruščov i Brežněv
Jak se stát nepostradatelným pro moskevské diktátory? Ve druhé polovině 20. století stačilo Michailu Suslovovi znát všechny „svaté“ texty Marxe a Lenina a umět je vykládat tak, aby se to hodilo. Jak v pořadu Portréty říká historik Jan Adamec, Suslov se díky této schopnosti udržel na špici přes třicet let.
Suslov (1902) se vypracoval z obyčejných poměrů a velký kus skromnosti v něm zůstal po celý život.
Čtěte také
Michail Gorbačov na něj vzpomínal: „Stoprocentně se neoháněl penězi. Byl poctivý a bez hříchu. Nosil stále stejný dlouhý šedý kabát a staré galoše na botách, a to i za dobrého počasí. Dbal na to, aby řidič jeho limuzíny nikdy nepřekročil 60 kilometrů v hodině. Když byl na cestě, táhla se za ním řada aut. Nikdo se ho neodvážil předjet, snad kromě člena politbyra odpovědného za armádu Dmitrije Ustinova. Pokud ho někdo předjel, Suslov říkal svému bodyguardovi, aby si poznamenal poznávací značku.“
V politickém smyslu ale Suslov čisté ruce neměl. Kariéru začal v aparátu stranických kontrolních komisí, které hrály velkou úlohu ve velkém teroru 30. let. Následně byl přesunut do stranického aparátu a jako předseda komise ústředního výboru pro Litvu v letech 1944 až 1946 dohlížel na její okupaci, provázenou krvavými represemi, zatýkáním a vyháněním tisíců lidí.
Spíše vykonavatel než vůdce
Po válce byl – podle vzpomínek – na Suslova upozorněn Stalin. Potřeboval několika citacemi Lenina a Marxe doplnit nějaký z chystaných projevů a nikdo nebyl schopen pohotově dodat potřebné sentence „klasiků“.
Čtěte také
Kdosi si vzpomněl, že Suslov je zná téměř zpaměti – a on také požadované texty ihned dodal. Jeho cena rychle stoupala, takže to byl nakonec Suslov, kdo dokázal Stalinovi správně ideologicky odůvodnit roztržku Moskvy s jugoslávským komunistou Titem nebo s komunisty v Číně.
Nepřekvapí, že Suslov byl na podzim 1956 vyslán do Maďarska, kde řádila „kontrarevoluce“. Už na jaře 1968 hlasitě upozorňoval na „problémy“ v Československu, stejně tak byl zastáncem vojenské intervence v Afghánistánu. Traduje se, že i Brežněv se na Suslova (jako jedinému z okruhu nejbližších spolupracovníků mu vykal) obracel ve chvílích, kdy ztrácel potřebnou orientaci.
Čtěte také
Suslov měl totiž z pohledu diktátorů velkou výhodu: neohrožoval je. Historik Roj Medveděv napsal: „Nikdy nezastával veřejnou funkci, s výjimkou nevýrazné funkce předsedy zahraniční komise v jedné z komor Nejvyššího sovětu. Neusiloval o vyznamenání, neměl rád prudké zvraty a změny. Od přírody byl spíše vykonavatelem než vůdcem.“
Suslov zemřel v lednu 1982. Dlouhá léta se o něm mluvilo jako o Brežněvově nástupci. Nakonec umřel o půl roku dříve než Brežněv a hodně tím zamíchal kremelskými kartami.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka