Mezigenerační solidarita jako argument. Hodí se teď v souvislosti s valorizací důchodů, míní socioložka
Na pozadí debat o valorizaci důchodů se zmiňuje termín mezigenerační solidarita. Obhájci změny systému valorizace poukazují na to, že jedinou skupinou, které byl růst životních nákladů do značné míry kompenzován, jsou právě senioři. Průměrný důchod se dnes blíží 50 % průměrné hrubé mzdy. Na druhou stranu rodičovský příspěvek a další sociální dávky pravidelné valorizaci nepodléhají. Je ohrožena mezigenerační solidarita jako jeden ze základních kamenů nejen sociálního systému?
„Mezigenerační solidaritu žijeme každý z nás každý den, pokud jsme součástí nějaké rodiny. Může mít spoustu různých forem. Jiná úroveň je společenská, kde jsou bohužel senioři často stavěni do opozice vůči ostatním generacím. Někdy máme pocit, jako by senioři mohli za vše špatné v naší společnosti včetně globálního oteplování. A tato negativní mlha přispívá k tomu, že máme tendenci mluvit o mezigenerační válce,“ říká socioložka Lucie Vidovičová z Katedry sociologie Masarykovy univerzity v Brně.
Čtěte také
Podle Kláry Kalíškové, ekonomky z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu IDEA při CERGE-EI, je důležité vidět mezigenerační solidaritu právě i z ekonomického hlediska.
„Je to nejenom ta mezigenerační solidarita, ale i solidarita vůči různým jiným sociálním skupinám ve společnosti. Můžeme se bavit o solidaritě napříč příjmovými skupinami a ono to pak úzce souvisí s tím, když přijde nějaká krize, které v současné době čelíme. Musíme se potom bavit o tom, do jaké míry je společnost ochotná solidárně pomáhat skupinám, které jsou nejvíce zasaženy,“ míní Kalíšková.
Žijeme ve zlaté době seniorské generace?
Během historie se proměnilo společenské bydlení. Dnes už se jen velmi málo vidí soužití více generací pod jednou střechou. Podle Vidovičové by se mohlo zdát, že právě toto je klínem v mezigenerační solidaritě, ačkoliv tomu tak sociologická data ale nenasvědčují.
Míváme sklon nejenom u rodiny, ale především u pojmu mezigenerační solidarity, si minulost idealizovat.
Soužití patchworkové rodiny, jak uvádí, vypadají jako trend dnešní doby, kdy se lidé rozvádí a pak znovu slepují rodiny s někým jiným, ale dříve tomu bylo taky tak, jen ne kvůli rozvodovosti, ale vyšší úmrtnosti.
Čtěte také
„Mám pocit, že žijeme v takovém mýtu, že dřív to bylo lepší. Ale i tady máme různé indicie, že možná dnes žijeme ve zlatém věku seniorské generace, protože i Michel Foucault, francouzský filozof, psal o tom, jak to vypadalo v chudobincích a starobincích. Máme zprávy z českého venkova, kdy mladá generace čekala až ti starší už odejdou a oni převezmou ten grunt. Takže konflikt je i něco v nás hluboce antropologicky zakořeněno a není to nic nového,“ vysvětluje Vidovičová.
S Vidovičovou souhlasí i lingvistický antropolog Tomáš Samek z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Podle něj je rodina nejen kulturně univerzální pojem, protože v různých kulturách může být představa tohoto pojmů všelijaká, ale není ani transhistoricky univerzální. Tedy to, co pro nás rodina představovala před pár generacemi, se oproti dnešku značně změnilo.
Dřívější solidarita jako cena za ekonomickou jistotu
„My míváme sklon nejenom u rodiny, ale především u pojmu mezigenerační solidarity, si tu minulost opravdu idealizovat. Je pravda, že nějaká větší soudržnost dříve na našem území v rodinách mohla fungovat, ale byla vykoupená tím, že rodina mnohem více fungovala jako integrální ekonomická jednotka, ze které bylo velmi těžké se odtrhnout, a to proto, že ten, kdo by z ní odešel, tak by taky možná ekonomicky nepřežil,“ říká Samek.
Čtěte také
Sám také uvádí, že by se tento pojem neměl omezovat pouze na mezigenerační konflikt, na který je často účelově redukován, ale pozornost by se měla věnovat i jiným aspektům.
„Ten pojem je používán politicky. Teď se najednou vytáhne mezigenerační solidarita, ale zrovna tak by se mohlo mluvit o zmíněné solidaritě napříč příjmovými skupinami. A kupodivu se mluví právě o tom podtypu solidarity, který se hodí k prosazování určitých politických diskursů, a nastoluje se tím určitá agenda toho, o čem se potom ve veřejném prostoru hovoří, co se stává tématem rozhlasových pořadů, jako je tento, a podobně,“ míní Samek.
Mezigenerační solidarita jako politická strategie?
Ani Kalíškovou nepřekvapuje, že pojem mezigenerační solidarity začal znovu více zaznívat právě nyní v souvislosti s valorizací důchodů.
Lucie Vidovićová, socioložka z Katedry sociologie Masarykovy univerzity v Brně a Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí
Klára Kalíšková, ekonomka z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu IDEA při CERGE-EI
Tomáš Samek, lingvistický antropolog z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy
„Pokud chcete prosadit nějaké politicky nepopulární opatření, jako je snížení valorizací důchodů, tak potřebujete přijít s nějakými argumenty. Vytahuje se tedy argument mezigenerační solidarity a hovoří se o tom, že tady máme jiné dávky na podporu mladých rodin, kde žádné pravidelné valorizace nejsou, a tím pádem ta jejich reálná hodnota na rozdíl od důchodů výrazně klesá,“ dodává Kalíšková.
Poslechněte si celý pořad Souvislosti Plus v audiozáznamu. Moderuje Patricie Polanská.
Související
-
Radko Kubičko: Důchody narychlo i na desetiletí
Debata o důchodové reformě, po které se léta volalo, se naráz rozjela s velkou silou. Žije s ní celá veřejnost a to je dobře, zdálo by se. Proč ale zrovna nyní?
-
Lída Rakušanová: Nedotknutelné důchody? Co takhle inspirace Německem?
Když vláda podávala do Sněmovny návrh na snížení valorizace důchodů, musela vědět, že hraje vabank. Kromě týdne zmařeného obstrukcemi hrozí vládnímu projektu fiasko.
-
Lidé si musí šetřit, důchody budou menší než dnes, odhaduje sociolog Prokop
Kdyby systém kumuloval velké deficity, veřejné rozpočty se rozpadnou, říká sociolog Daniel Prokop.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.