Merkelová má ekonomického poradce

Než nastoupil místo, odmítal styk s médii. Jediná věta, která z něj do té doby vypadla, zněla: Paní kancléřka je dobrá posluchačka.

Na nový post přišel pan Weidmann ze spolkové banky, kde byl vedoucí oddělení finanční politiky. V této funkci měl pověst muže, který má v oblibě jasná a nedvojznačná vyjádření. Vyplývá to minimálmě z rešerší, které si nechali paní Merkelová a její ministr pro řízení úřadu Thomas de Maiziére udělat. Jeho publikované práce odpovídají více představám paní kancléřky, které měla před volbami, než těm, které musí zastávat dnes ve velké koalici.

Proti nezaměstnanosti chce Weidmann bojovat krácením platů. Jeho základní heslo zní: Kdo chce účinně potírat nezaměstnanost, musí odstranit její kořeny, to jest v Německu nesmírně drahou pracovní sílu, díky které se pracovní místa stěhují ze země. Navíc připomíná, že sociální výdaje jsou neúměrně vysoké a pracovní trh velice málo flexibilní.

Svými některými názory tedy evidentně jde proti linii velké koalice. To se týká i jeho snahy odstranit ochranná opatření při výpovědích. Oba návrhy měla původně CDU a CSU v programu, ale na nátlak sociální demokracie ve veké koalici byly smeteny pod stůl.

Jedno se zdá být tedy jisté: po pragmaticích, kteří vedli čtvrté oddělení kancléřského úřadu za Helmuta Kohla a Gerharda Schrödera přišel do čela mladý radikální muž, jehož nevýhodou může být, že se v Berlíně a jeho spletité síti vztahů vůbec nevyzná.

Toto místo není ledasjaké, vedoucí ekonomický poradce paní kncléřky má hlavně za úkol se svými spolupracovníky koordinovat dva klíčové ministry a jejich ministerstva, a sice ministerstvo hospodářství a financí. A navíc zastupuje kancléřku při jednání s byznysmeny, a to jak domácími, tak zahraničními. Ekonomice musí rozumět tak dobře, aby mohl odhadnout jaké účinky jednotlivé vládní kroky mohou mít na chod ekonomiky země. Na toto velice odpovědné místo ho doporučil sám šéf Spolkové banky Axel Weber a jeho zástupce Jürgen Stark s odůvodněním, že umí vždy přijít s nápady, které je schopen doložit přesvědčivými argumenty.

Jedno se podle Der Spiegelu zdá být jasné: Weidemann nebude zasahovat do hospodářství jako Kohlův poradcě Johannes Ludewig, který na začátku devadesátých let platil za hasiče zachraňujícího nové spolkové země. A taky se od něj neočekává, že by vášnivě jako Bernd Pfaffenbach pěstoval úzké kontakty s podnikateli.

Weidemann je makroekonom, ale přesto žádný pouhý teoretik. Mimo jiné pracoval dva roky v Mezinárodním měnovém fondu a měl na starosti Kapverdy a republiku Čad. Během studia žil vAfrice, kde v Ruandě pracoval v tamní centrální bance. V Německu zastával čtyři roky funkci generálního sekretáře rady soudních znalců, které se přezdívá "pět chytrých". V roce 2002 publikoval analýzu tzv. Hartzreforem, v níž předpověděl jejich krach, který bude velice drahý. Jak známo jeho předpověď se splnila.