Masový hrob pravěkých mořských savců
V severní Chile se nachází nejstarší známý hromadný hřbitov mořských savců. Příčinou záhuby těchto zvířat byly podle vědců jedovaté mořské řasy.
Hromadné vyplavení či uvíznutí kytovců na plážích fascinuje vědce už od Aristotelových dob. Faktory, které je mohou způsobit, jsou různé. Mezi ty přirozené patří stádní pud zvířat, oceánografické změny nebo působení toxinů mořských řas. V moderní době se hromadný výskyt kytovců na plážích často dává do souvislosti s lidskou činností a hlukem v oceánech, který má vliv na chování mořských savců. Faktem ale zůstává, že k vyplavení velryb a dalších mořských savců opakovaně docházelo už před miliony let.
Nejstarší známý fosilní doklad pochází z pouště Atacama v severní Chile. Při rozšiřování panamerické silnice, která spojuje Aljašku s Argentinou, stavební práce odkryly kostry více než 40 velkých kosticovců. Nalezišti, které dostalo jméno Cerro Ballena (ve španělštině Velrybí kopec), tyto velryby dominují. Kromě nich však američtí a chilští paleontologové identifikovali i kostry ozubených kytovců vorvaňů, velkých ryb, tuleňů, vymřelých velryb podobných mrožům (Odobenocetops ) a vodních lenochodů (Thalassocnus).
Fosilie jsou staré 6 až 9 milionů let a na nalezišti jsou rozprostřené ve čtyřech oddělených vrstvách. Naznačuje to, že k hromadnému hynutí mořských savců a ryb došlo čtyřikrát nezávisle na sobě, a to ze stejné příčiny. Jediná, která podle vědců takový nález vysvětluje, je působení přemnožených toxických mořských řas. Podobné případy známe i z moderní doby - například v 80. letech minulého století byla nedaleko Cape Cod vyplavena víc než desítka keporkaků. Na jejich tělech nebyly žádné známky poranění, zato se prokázala otrava z takzvaného rudého přílivu. Toxiny řas se nahromadily v tělech makrel, které vorvani sežrali.
Poloha koster z Cerro Ballena naznačuje, že zvířata relativně rychle uhynula na moři, kde se otrávila potravou či vdechováním toxinů řas. Jejich těla příliv vyplavil na pláž, kde se ocitla mimo dosah mořských predátorů. A protože v období svrchního miocénu nežili v Jižní Americe velcí suchozemští mrchožrouti, zachovaly se kostry prakticky v neporušeném stavu.
Naleziště Cerro Ballena brzy pokryje silnice, ale kostry zvířat byly přemístěny do muzeí. Vědci ze Smithsonova institutu také vytvořili archiv digitálních dat, který je přístupný na stránkách cerroballena.si.edu. Zde je možné si podívat se na snímky a videa naleziště nebo si stáhnout 3D modely koster.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
