Martin Horálek: Ten trochu zvláštní svátek
Tak, a je to tu zas. Šestý červenec a s ním i ten trochu zvláštní státní svátek. Jan Hus, jako projekční plátno našich národních ambicí i mindráků, tužeb i zklamání.
Jen málokterá historická osobnost má na sobě tak velký nános dobových interpretací a dezinterpretací. Už od poloviny osmnáctého století ho používáme jako vývěsní štít národního sebeurčení. Jeho výrok se dokonce dostal i na prezidentskou standardu. Ale i ten jsme si upravili podle svého.
Čtěte také
Kdybych měl neznalému cizinci vysvětlit význam kostnického mučedníka pro Čechy, ukázal bych mu nejspíš Brožíkův obraz s názvem: Hus před koncilem kostnickým. Můj pradědeček měl jeho preprodukci pověšenou hned proti vchodu. Vzpomínám si, že už jako dítě jsem byl tím pochmurným výjevem fascinován.
Prostovlasý mistr Jan v kněžské klerice, jeho tvář ozařuje paprsek světla shůry. Shromáždění biskupové a preláti, kteří jako sršni útočí na nebohého betlémského kazatele. V čele katedrálního shromáždění pak sám císař Zikmund. Z vyvýšeného trůnu shlíží na marně se hájícího Husa.
Čtěte také
Brožíkův obraz nápadně koresponduje s tím, jak Husa vykreslil František Palacký a později i první český prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Hus a husitství jako vrchol českých dějin. Kostnický mučedník jako středobod národní identity.
Masaryk vědomě vytvořil z Husa státotvorný symbol neochvějného bojovníka za pravdu, který zůstal věrný svému přesvědčení až do tragického konce. Vyhovoval mu protiněmecký i protikatolický osten. Cíleně podporoval představu vyvoleného národa, který je samotnou prozřetelností určen, aby se prosadil v těsném sousedství mocnějších etnik.
Jako dobře vyleštěné zrcadlo
Odvrácenou stranou této interpretace je sice podprahový, za to ale věčně přítomný pocit ublíženosti a stálého vnějšího ohrožení. Jako by v nás kostnické plameny sežehly pocity radosti a uspokojení. Jsme stále ve střehu. Hledání vnitřního i vnějšího nepřítele je trvalou součástí české mentality.
Je logické, že jsme se k Masarykovskému pojetí Husa vrátili i po Sametové revoluci. Vyhovuje totiž diskontinuálnímu vnímání vlastní historie. Rádi si namlouváme, že období dvou totalit, tedy té nacistické a komunistické, nám bylo vnuceno zvnějšku a my jsme je pouze nuceně přetrpěli. Němci nebo Rusové. Ústrky silnějších sousedů ze západu či z východu přeci tak dobře zapadají do tohoto obrazu národa!
Čtěte také
Z přísně historického hlediska by se dalo tradovanému Husovskému příběhu mnohé vytknout. Jedno se mu ale upřít nedá. Slouží jako dobře vyleštěné zrcadlo. Zrcadlo, ve kterém můžeme jako národ pozorovat sami sebe. Minimálně to stojí šestého července za to!
Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
