Martin Horálek: Pohled z Kostnice

Otázkou je, zda naše sympatie směřují ke skutečnému Janu Husovi. Obraz kostnického mučedníka, který v naší zemi stále převažuje, vytvořila trochu nesourodá trojice autorů: Palacký, Masaryk, Nejedlý. Každý z nich sice interpretoval Husa po svém, všichni jím však byli hluboce uchváceni. Vzniklý koktejl bojovníka za pravdu, oběti systému a náboženského reformátora dokonale sedí k naší národní mentalitě.

Čtěte také

Jan Hus byl uctíván i dehonestován. „Dnešní angažovaný křesťan k němu má blízko,“ míní teolog

Pokud vás osud někdy zavane do Kostnice, budete nejspíš mile překvapeni malebností historického městečka na břehu Bodamského jezera. V restauracích si tu můžete dát čerstvé ryby nebo raky. A téměř každý průvodce vás zavede k tzv. Konzilgebäude.

Původně obchodní dům a sklad byl dostatečně velkou budovou, aby se zde v letech 1414–1418 mohl uskutečnit církevní sněm, na který jsou místní náležitě hrdí. Intelektuální a společenská elita tehdejšího západního světa tu po mnoha turbulencích dokázala nalézt východisko z pořádné šlamastiky – papežského schizmatu.

Nestrategické umučení

V úctě tu mají Zikmunda Lucemburského. Jeho diplomatická šikovnost v kombinaci s politickou rozhodností výrazně přispěla ke hledání shody kostnického koncilu. My sice známe Zikmunda hlavně s přívlastkem „liška ryšavá“, leč v Kostnici má syn Karla IV. výrazně lepší pověst.

Také o smrti Jana Husa a Jeronýma Pražského se v Kostnici dozvíte. Ne snad, že by tu byl někdo na tuto část koncilu právě hrdý. Jenže to podle všeho nebyli v roce 1415, resp. o rok později, ani sami koncilní otcové, krále Zikmunda nevyjímaje. Výsledek procesu nebyl výhrou pro nikoho. Vytvořit si z univerzitního mistra, který už tak byl ve své vlasti hrdinou, ještě navíc mučedníka, bylo krajně netaktické. A to jak pro církev, tak pro Zikmunda, který měl nástupnické právo české koruny.

Čtěte také

Iva Špačková: Stížnost českých pánů proti upálení Jana Husa má co říci i dnes. Inspiruje k odvaze i toleranci

Z historie ostatně víme, jak promptně se Husovým odkazem zaštítili jiní. Byť o tom, že by zbožný a intelektuálně laděný Hus souhlasil s jejich pojetím, které rekrutovalo v tisíce mrtvých, zbídačenou zem a spálená města, lze s úspěchem pochybovat.

Jan Hus zůstává významnou postavou českých dějin. Je zajímavý nejen okolnostmi svého života a smrti, ale také tím, co všechno si do něho potřebujeme sami projektovat.

Jak vidno, během prázdninových cest lze přemýšlet i o vlastní historii. Naslouchat příběhům jiných. Podívat se na sebe sama z rozdílné perspektivy. Je to způsob, jak si z cest dovézt domů o něco víc, než jen běžný suvenýr.

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize