Iva Špačková: Stížnost českých pánů proti upálení Jana Husa má co říci i dnes. Inspiruje k odvaze i toleranci
6. července 1415 byl za své názory kritizující morální krizi katolické církve upálen v Kostnici český myslitel, pedagog a kazatel Jan Hus. Jeho krutá smrt vyvolala v Českém království obrovské rozhořčení.
Českých a moravských rodů se dotýkalo, že mladší bratr jejich krále Václava IV. Zikmund, toho času římsko-německý král, jejich zemi přehlíží. S Husovým učením pranýřujícím například prodávání odpustků sympatizovali a brali ho jako podnět k reformě církve, která mravně upadala a s ní i celá společnost.
Čtěte také
Šlechtici byli tehdy velmi hrdí. Není divu – v žilách jim kolovala rytířská krev oslavující statečnost, oddanost, věrnost a čest. Upálení Mistra brali jako urážku celé země, a tak se 452 českých a moravských šlechticů semklo a sepsalo dokument nazvaný Stížný list proti upálení Jana Husa.
Kritizovali v něm, že Hus byl odsouzen, ačkoliv se kostnickému koncilu nepodařilo dokázat mu vinu. Listinu opatřili pečetěmi a ještě v prosinci roku 1415 ji doručili koncilu. Otevřeně se tak postavili proti verdiktu církve, což bylo v tehdejší době nesmírně odvážné, protože za to, minimálně mimo území Českého království, hrozilo obvinění z kacířství a děsivá smrt v plamenech.
To, že se stovky šlechticů dokázaly spojit, projevit svůj názor v rozporu s tehdejším učením a riskovat kvůli tomu svůj život, je hrdinské a obdivuhodné. Obdivuhodné je to, i přestože někteří signatáři posléze svůj pohled na věc změnili, přiklonili se k Zikmundovi a dokonce bojovali proti husitům.
Jedno hrdinství nedělá lepšího člověka
Byl to například Čeněk z Vartenberka, nejvyšší purkrabí, který Husa podporoval a pravděpodobně mu i zprostředkoval možnost pobývat na Kozím Hrádku v době, kdy na něj byl v Praze vyhlášen interdikt a ve městě nebylo možné konat bohoslužby.
Purkrabí byl také hlavním iniciátorem protestního listu. Později však opakovaně měnil strany a přebíhal podle potřeby od kališníků ke katolíkům. Zikmundovi patrně vydal v roce 1420 Pražský hrad, aby se o rok později kál před Janem Želivským a prosil ho o odpuštění. Za pár měsíců však opět přísahal věrnost Zikmundovi a v roce 1425 umřel patrně opět jako kališník.
Čtěte také
Příběh Čeňka z Vartenberka je poučný v tom, že kdo udělá něco statečného, nemá na to patent navždy. Jedno hrdinství, byť veliké, nedělá z člověka někoho lepšího, vše se sčítá až na konci. Hrdinou se stává jen ten, kdo si stojí za svým v okamžiku, kdy mu jde o život. Kdo ve stejné chvíli couvne, ale nemusí být vůbec špatný člověk. Může ho to dovést k pokoře. K pokoře vůči lidským slabostem, svým i těch ostatních.
Stížnost českých pánů proti upálení Jana Husa nám tak toho umí říci hodně i dnes. Zaprvé může motivovat k odvaze i ke snaze být statečný až do konce. Zadruhé může inspirovat ty, co někdy morálně uklouznou, aby nesklouzávali dál a hloub, ale snažili se to naopak napravit.
Pozitivní věc si však z ní mohou vzít i ti, kterým odvaha chybí. Ti mohou být aspoň chápavější k chybám ostatních, být vůči nim tolerantní, laskaví a trpěliví a snažit se pomáhat tam, kde na to stačí. A to, i ve srovnání s hrdinstvím, není vůbec malá věc.
Autorka je redaktorka ekonomického zpravodajství serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka