Iva Špačková: Stížnost českých pánů proti upálení Jana Husa má co říci i dnes. Inspiruje k odvaze i toleranci

Českých a moravských rodů se dotýkalo, že mladší bratr jejich krále Václava IV. Zikmund, toho času římsko-německý král, jejich zemi přehlíží. S Husovým učením pranýřujícím například prodávání odpustků sympatizovali a brali ho jako podnět k reformě církve, která mravně upadala a s ní i celá společnost.

Čtěte také

Kritiků poměrů v církvi bylo víc. Proč známe hlavně Jana Husa?

Šlechtici byli tehdy velmi hrdí. Není divu – v žilách jim kolovala rytířská krev oslavující statečnost, oddanost, věrnost a čest. Upálení Mistra brali jako urážku celé země, a tak se 452 českých a moravských šlechticů semklo a sepsalo dokument nazvaný Stížný list proti upálení Jana Husa.

Kritizovali v něm, že Hus byl odsouzen, ačkoliv se kostnickému koncilu nepodařilo dokázat mu vinu. Listinu opatřili pečetěmi a ještě v prosinci roku 1415 ji doručili koncilu. Otevřeně se tak postavili proti verdiktu církve, což bylo v tehdejší době nesmírně odvážné, protože za to, minimálně mimo území Českého království, hrozilo obvinění z kacířství a děsivá smrt v plamenech.

To, že se stovky šlechticů dokázaly spojit, projevit svůj názor v rozporu s tehdejším učením a riskovat kvůli tomu svůj život, je hrdinské a obdivuhodné. Obdivuhodné je to, i přestože někteří signatáři posléze svůj pohled na věc změnili, přiklonili se k Zikmundovi a dokonce bojovali proti husitům.

Jedno hrdinství nedělá lepšího člověka

Byl to například Čeněk z Vartenberka, nejvyšší purkrabí, který Husa podporoval a pravděpodobně mu i zprostředkoval možnost pobývat na Kozím Hrádku v době, kdy na něj byl v Praze vyhlášen interdikt a ve městě nebylo možné konat bohoslužby.

Purkrabí byl také hlavním iniciátorem protestního listu. Později však opakovaně měnil strany a přebíhal podle potřeby od kališníků ke katolíkům. Zikmundovi patrně vydal v roce 1420 Pražský hrad, aby se o rok později kál před Janem Želivským a prosil ho o odpuštění. Za pár měsíců však opět přísahal věrnost Zikmundovi a v roce 1425 umřel patrně opět jako kališník.

Čtěte také

Nenašel jsem na něm blud nebo kacířství, psal inkvizitor Mikuláš o Janu Husovi. Byl opravdu kacířem?

Příběh Čeňka z Vartenberka je poučný v tom, že kdo udělá něco statečného, nemá na to patent navždy. Jedno hrdinství, byť veliké, nedělá z člověka někoho lepšího, vše se sčítá až na konci. Hrdinou se stává jen ten, kdo si stojí za svým v okamžiku, kdy mu jde o život. Kdo ve stejné chvíli couvne, ale nemusí být vůbec špatný člověk. Může ho to dovést k pokoře. K pokoře vůči lidským slabostem, svým i těch ostatních.

Stížnost českých pánů proti upálení Jana Husa nám tak toho umí říci hodně i dnes. Zaprvé může motivovat k odvaze i ke snaze být statečný až do konce. Zadruhé může inspirovat ty, co někdy morálně uklouznou, aby nesklouzávali dál a hloub, ale snažili se to naopak napravit.

Pozitivní věc si však z ní mohou vzít i ti, kterým odvaha chybí. Ti mohou být aspoň chápavější k chybám ostatních, být vůči nim tolerantní, laskaví a trpěliví a snažit se pomáhat tam, kde na to stačí. A to, i ve srovnání s hrdinstvím, není vůbec malá věc.

Autorka je redaktorka ekonomického zpravodajství serveru Seznam Zprávy