Martin Horálek: Pandemie jako výzva i varování
O tom, co nám koronavirus vzal, se dozvídáme často. Možná ale přišla chvíle, abychom se také začali ptát, co nám koronavirus dal?
Přesněji řečeno, co nám covid-19 může dát, pokud správně uchopíme výzvy, které před nás v těchto dnech staví.
Dobře to vystihuje příběh, který na Velký pátek ve své promluvě vylíčil kazatel Papežského domu: Když malíř James Thornhill pracoval na fresce v londýnské katedrále sv. Pavla, v nadšení nad svým dílem v jednu chvíli poodstoupil, aby na něj lépe viděl, a uniklo mu, že se v příštím okamžiku může zřítit z lešení dolů.
Čtěte také
Jeho pomocník navzdory zděšení pochopil, že výkřik by katastrofu pouze urychlil. Neváhal ani na okamžik, smočil štětec v barvě a mrsknul jím doprostřed fresky. Mistr zděšeně skočil dopředu. Jeho dílo bylo poničeno, on však byl zachráněn.
Takto někdy Bůh jedná s námi: „Otřásá našimi plány a naším klidem, aby nás ochránil před propastí, kterou nevidíme,” dodal Raniero Cantalamessa ve své velkopáteční úvaze.
Nejsme i my dnes v situaci Jamese Thornhilla? Není pandemie globálního onemocnění, kterou v tuto chvíli logicky vnímáme především jako neštěstí a tragédii, ve skutečnosti šancí, jak se vyhnout pádu do mnohem hlubší propasti, ve které by lidstvo neodvratně našlo svou záhubu?
Správná řešení
Čtěte také
Ekonomové říkají, že recese, kterou covid-19 způsobil, je svým rozsahem a rychlostí srovnatelná pouze s 2. světovou válkou.
Tak jako kataklyzma globálního vojenského konfliktu nepřímo zapříčinilo, že se na jeho konci objevili skuteční globální lídři s jasnou vizí, budeme nejspíš i my potřebovat podobné vizionáře. Jenže je někde v Evropě nový Konrad Adenauer, Winston Churchill, Alcide de Gasperi nebo Robert Schumann?
Občas slýchávám odhady politiků, za jak dlouho se vrátíme k životu, který jsme vedli před vypuknutím pandemie. Jsme si ale opravdu jistí, že se chceme beze zbytku vrátit tam, odkud nás koronavirová krize vytrhla? Chceme znovu nastoupit do onoho kolotoče, který se ve stále šílenějším tempu otáčel, aniž by se kdokoli na něm odvážil ptát, k čemu je to dobré?
Čtěte také
Vzpomínáte ještě na ten svět k smrti unavených lidí, kteří jen tak „by the way“ měli své rodiny a soukromé životy, ale ve skutečnosti byli pohlceni patologickými nároky zaměstnavatelů, pro které byl lidský život jen položkou v excelovské tabulce oddělení, tak případně nazvaného „lidské zdroje“?
Současná situace před nás staví řadu otázek. Na některé budeme hledat odpovědi uvnitř hranic Česka, na jiné bude muset odpovědět Evropa jako celek. Mezi takové patří třeba to, zda i nadále chceme masivně dotovat zemědělství, které v honbě za zcela nepřirozenými hektarovými výnosy zdevastovalo krajinu tak, že není schopná zadržovat vláhu nebo odolávat půdní erozi, a bez možnosti jakékoliv nápravy v ní doslova před očima hynou desítky rostlinných i živočišných druhů?
Budeme v Evropě i dál tak nezodpovědní, že až v době zdravotní krize s překvapením zjistíme, že jsme jako kontinent nesoběstačný v tak strategické komoditě, jakou jsou léky, jejichž i krátkodobý nedostatek může pro řadu lidí znamenat rozsudek smrti?
Čtěte také
A jak dlouho ještě budeme stavět Potěmkinovu vesnici tzv. zelené politiky, v rámci které například automobilkám stanovíme tak přísné limity, že je z fyzikálního hlediska ani není možné splnit, zatímco velkoryse přehlížíme řádově větší znečištění nekončící karavany nákladních lodí, které ale udržují v chodu to, čemu jsme si zvykli říkat globální ekonomika?
Ano, vím, že v dnešním komentáři kladu mnoho otázek a nabízím jen málo odpovědí. Záměrně. Protože jen správně položené otázky nám v budoucnu umožní nalézt ty správné odpovědi a na jejich základě ta správná řešení. Moc bych si proto přál, aby se ti nejmoudřejší z nás začali brzy a hlavně nahlas… ptát.
Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.