Martin Horálek: Změnit se musí ne příroda, ale hospodaření v ní
O kůrovcové kalamitě se v Česku mluví často.
Díky všudypřítomným kulisám mrtvého lesa nastojato se malý brouček, který se živí lýkem smrků, stal předmětem všeobecného zájmu lidí, a tím i věcí politickou. Za viníky katastrofy bývá nejčastěji označováno sucho, nezřídka i přemnožená zvěř. Jenže, je to opravdu tak jednoduché?
Čtěte také
Při pohledu do historie zjistíme, že na místo původních listnatých a smíšených lesů, které u nás přirozeně rostly, jsme i díky průmyslové revoluci v 19. století postupně vysázeli smrkové monokultury. Jak známo, smrk má velmi kvalitní dřevo a navíc roste poměrně rychle, takže jeho ekonomická rentabilita je velmi zajímavá.
V první generaci se navíc smrkům dařilo. Půda po hluboko kořenících listnáčích byla plná živin, navíc zkypřená, takže smrky rostly jedna radost. A kdo by se v časech hojnosti zajímal o řeči lesních inženýrů, kteří už tenkrát varovně zvedali prst? A tak na stejná místa lidé zas a znovu sázeli smrkové semenáčky.
Jenže v půdě bylo stále méně humusu, zejména v úzké vrstvě na povrchu. Smrky kořenily mělce, byly náchylnější k vývratům a půda se stávala utuženější a méně propustnou. Do takové půdy se voda vsakuje jen velmi obtížně, ostatně tentýž problém řešíme dnes i na většině polí. Připočteme-li k tomu komunistické meliorační šílenství a likvidaci všeho, co jen trochu přirozeně zadržovalo vodu v krajině, máme recept na sucho prakticky kompletní.
Změnit své myšlení
Podobné je to i s přemnoženou spárkatou zvěří. Jako myslivecký rektor a předseda redakční rady největšího mysliveckého měsíčníku u nás musím přiznat, že svůj podíl viny nesou i myslivci samotní. Příliš pomalu do své praxe promítli poznatky z moderních oborů, jako je ekologie.
Čtěte také
Systematické hospodaření se zvěří navíc někteří zaměnili za podnikání v oblasti lovu. Zajímali se tak pouze o zvěř parohatou, která se dala zpeněžit. Průběrný lov samic, který je nejdůležitější jak z důvodu redukce stavů, tak i kvality chovu, zcela opomíjeli. Jejich honitby snadno pozná i laik. Vyznačují se nevyváženým poměrem pohlaví samců a samic v populaci, které má být správně vyvážené.
V souvislosti s plánovanou obnovou lesních porostů na kůrovcových holinách nám ale hrozí i opačný extrém – vybíjet v daných lokalitách veškerou spárkatou zvěř bez ohledu na cokoliv. Řešení je to relativně snadné a tudíž i svůdné. Problém je v tom, že bychom tak opakovali stejnou chybu, která nás přivedla do současného stavu. V zájmu ekonomického zisku bychom narušili to, co je přírodě nejvlastnější, totiž již zmíněnou vyváženost.
A tak nezbývá než doufat, že nás hřbitovy uschlých smrků inspirují k tomu, abychom se konečně přestali pokoušet přírodu měnit, ale změnili své myšlení a hospodaření v ní!
Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
