Divočáci jsou kosmopolitní a metropolitní zvířata. Do měst utíkají před myslivci, říká odborník

24. únor 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03058153.jpeg

Divoká prasata opouštějí lesy a přibližují se lidským sídlům. Není vzácností zahlédnout divočáky u supermarketů na předměstí, došlo už i k napadení psů. Proč se divočáci uchylují do měst? „Divočák se vyhýbá místům, kde se loví,” říká Miloš Ježek z České zemědělské univerzity, který je hostem Interview Plus.

Zprávy o výskytu divočáků ve městech ze zprvu zdály jako kuriozita, ale vypadá to, že mají radnice s divokými prasaty opravdu problém. „Trvá už delší období a je to problém všech metropolí, které mají ve svém katastru velké plochy zeleně. Obrovské problémy jsou také v Berlíně, Barceloně nebo v Soulu a Istanbulu,” říká Ježek a pokračuje:

„Definice přemnožení není úplně jasná. Dalo by se říci, že je to moment, kdy zvíře vyčerpá svoje potravní zdroje a začnou regulační procesy, to znamená, když zvíře začne vymírat samo od sebe. To na současnou situaci nevypadá.“ 

Divočáci se stali součástí měst a snaží se využívat výhod, které jim město nabízí. „S tím přicházejí konflikty, zejména ničení zahrad, oplocení a podobně, případně i pronikání do center měst. Pak jsme svědky honiček, jako byla ta v Praze,” uvádí Ježek.

Jsou divoká prasata v Česku přemnožená? „Nevím, jestli můžeme použít termín přemnožená, protože podle mého názoru je ještě prostor na zvyšování početnosti. Definice přemnožení není úplně jasná. Dalo by se říci, že je to moment, kdy zvíře vyčerpá svoje potravní zdroje a začnou regulační procesy, to znamená, když zvíře začne vymírat samo od sebe. To na současnou situaci nevypadá,” odpovídá host.

Problém už za Marie Terezie

„Důležité je říct, že problém s černou zvěří, jak ji označují myslivci, byl už v minulosti. Černá zvěř na našem území dlouhou dobu nežila. Problémy eskalovaly na konci 18. století, kdy Marie Terezie a její syn Josef nařídili vystřílení divočáků v Českých zemích. To se obyvatelům povedlo a divočáci u nás ve volné přírodě nežili až do konce 2. světové války.”

Miloš Ježek

„Divočáci v současnosti využívají zdroje potravy, které jim nabízíme, tedy zejména zemědělské plodiny jako kukuřice, řepka a pšenice. Potrava se promítá i do kondice zvěře, divočáci tak rychleji tělesně dospívají. Selata jsou schopna se zapojit do reprodukce již v prvním roce, mnohá z nich tak taky činí,” vysvětluje Ježek a dodává, že se divoká prasata v lesích obávají myslivců, a tak hledají útočiště ve městech.

Kosmopolitní a metropolitní prasata

Divoká prasata se prostě dokázala s člověkem sžít lépe než jiné druhy zvířat. „Mohl bych to nazvat tak, že jde nejen o kosmopolitní druh, tedy že je po celém světě, ale mohli bychom jej parafrázovat jako metropolitní druh, protože se vyskytuje v mnoha metropolích světa. A jsou s ním skutečně problémy,” říká Ježek a dodává:

„Divočák dokáže poznat myslivce, respektive dokáže odlišit místa, kde se loví, a kde ne. Těm místům, kde se loví, se samozřejmě vyhýbá.“

Hraje tam podle něj obrovskou roli sociální učení. „Matka předává zkušenosti svým potomkům. U divočáků je sociální chování velice vypracované, zvěř je to velice chytrá. Dokáže pružně reagovat na změny,” vysvětluje host.

Mohou být divočáci člověku nebezpeční? „Primárně se divočák vždycky snaží utéct. Není potřeba se jich bát, ani těch ve městech. Dochází ovšem k extrémním situacím, kdy se divočák cítí ohrožen, například když člověk překoná hraniční vzdálenost, kdy zvíře vyhodnotí situaci tak, že už neutíká, ale útočí. Jsou to velice vzácné případy, ale dochází k nim. Zejména u bachyní, které mají mladé.”

Jak se dá situace s divočáky řešit? Jsou divoká prasata užitečná? Poslechněte si celé Interview Plus s Milošem Ježkem.

autoři: Jan Bumba , vis
Spustit audio

Související