Martin Horálek: Milostivé léto

Tak zní jeden z  mnoha kultických a sociálních příkazů, které uděluje Bůh vyvolenému národu.

Čtěte také

Martin Horálek: Hledání naděje v pandemii

Jenže Starý zákon jde ve Třetí knize Mojžíšově, zvané též Leviticus, ještě mnohem dál. Každý 50. rok nařizuje Židům slavit takzvané milostivé léto, při kterém byly nejen anulovány všechny dluhy a závazky, ale dokonce i otroci izraelského původu museli být propuštěni na svobodu.

Zjednodušeně řečeno, jednou za generaci zažil každý Izraelita jakýsi generální reset, který mu jednak připomínal, že člověk není vlastníkem, nýbrž pouhým správcem veškerého bohatství, a v neposlední řadě poskytoval druhou šanci těm, kteří se propadli na sociální a společenské dno.

Systém, který se nám dlouho jevil jako ekonomická utopie a historický anachronismus, získává v důsledku pandemie COVID-19 zcela překvapivě na své aktuálnosti. Globální nákaza znamená i globální odpočinutí. Pravda, nemá toliko charakter slavnosti, jako spíš výchovné facky, která nás donutila přibrzdit, pokud ne se úplně zastavit.

Ztrácíme iluzi vlastní všemohoucnosti

Čtěte také

Martin Horálek: Změnit se musí ne příroda, ale hospodaření v ní

Jak připomíná například ekonom Tomáš Sedláček, už tak přehřátá ekonomika, kterou jsme po všeobecné recesi v roce 2008 roztočili na ještě vyšší obrátky, najednou zažívá dosud nevídaný jev – všeobecný a všeobjímající „šábes“.

Neuroticky permanentní činnost všeho a všech je náhle a hlavně neočekávaně vystřídána nuceným klidem. Tak jako Židé museli nechat po sedmi letech odpočinout svá pole a vinice, jsme i my nyní ze všech stran nabádáni, abychom vyvíjeli jen minimum aktivit, nikam necestovali, s nikým se nescházeli a v ideálním případě dokonce ani neopouštěli svá obydlí.

I když s takto masivním utlumením života máme takřka nulové zkušenosti, shodují se makroekonomové na tom, že globální pandemie bude mít nejspíš za následek i globální ekonomickou recesi. A tak možná přijde ke slovu i druhá polovina zákonných ustanovení starověkých Židů, totiž ta o milostivém létě.

Čtěte také

Martin Horálek: Šelmy znovu v přírodě?

V současném jazyce bychom jí asi nejspíš nazvali politickou a sociální dohodou na krocích, které povedou k oživení ekonomiky, ale v zásadě jde stále o totéž. Pomoci střední třídě, která byla, je a nejspíš i bude motorem ekonomiky, aby nemusela drasticky šetřit a umožnila tak profit široké škále obchodu a služeb. A těm nejchudším nabídnout východisko z jinak bezvýchodné situace.

Všechna podobná starozákonní ustanovení mají ale ještě jeden společný jmenovatel. Připomínala člověku, že není neomezeným pánem svého života, ale ze všech svých činů je zodpovědný jednak Bohu, ale také ostatním členům vyvoleného národa.

Mohu se mýlit, ale mám pocit, že koronavirus v posledních týdnech radikálně mění naše chápání světa i v tomto ohledu. S tím, jak rychle ztrácíme iluzi vlastní všemohoucnosti a naprostého bezpečí, zároveň posiluje i vědomí naší závislosti na druhých a ruku v ruce s tím i pocit solidarity a sounáležitosti s těmi, kteří potřebují pomoci. Kéž by i toto prozření mnoha lidí mělo charakter globální a veskrze trvalý.

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize