Martin C. Putna: Když mám zapotřebí něco říct, napíšu tweet nebo kázání. Jsem teď výpomocný kazatel

31. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Martin C. Putna

„Když byla ta první karanténa, byly zavřené knihovny a člověk si říkal: Co můžu dělat, když nemůžu dělat nic? A napadlo mě uspořádat takový průřez Čapkovými texty právě tam, kde je Karel Čapek náboženský, spirituální, kdy se tam projevuje ta jeho plachá zbožost, jak říkáme halíkovským termínem,“ popisuje známý literární historik, kritik, pedagog a moderátor Martin C. Putna, čím si na jaře krátil dlouhé chvíle.

Výsledkem jarních měsíců u Putny byla kniha Skoro modlitby, která představuje Karla Čapka v poněkud nezvyklém světle.

„Čapek v díle nemá žádnou teologii. Z církví má potom spíše legraci pochopitelně,“ přibližuje spisovatele. Ve výboru se proto zaměřil na témata, jako jsou stvoření, pravda nebo víra.

Čtěte také

Podzimní druhá vlna a s ní spojený útlum společenského života v případě Martina C. Putny znamenala také druhou vlnu psaní. A tak se z podobného úhlu podíval na zcela jinou osobnost české literatury – Ivana Martina Jirouse neboli Magora.

„Magor je naopak katolík a stále to zdůrazňuje. Nemá rád protestanty, protože protestanti nemají rádi umění a nemají smysl pro Pannu Marii, ale zároveň je tam jiný paradox,“ vysvětluje se zájmem v hlase Putna.

„Je to paradox mezi tou velikou, vypjatou zbožností – často velmi tradiční – a mezi tím divokým životem. Ta dvojznačnost tomu právě dává dynamiku,“ dodává.

V případě Putny je tady ještě jeden rozdíl mezi psaním o Čapkovi a Magorovi. S Magorem se totiž literární historik dobře znal.

Čtěte také

„To je vždycky těžké odhlížet od toho, jak jsem někoho poznal. On mě měl nějakým způsobem rád a asi bych to tam měl někde poctivě poznamenat. Zároveň to, že mi věnoval jednu báseň a dokonce jednu pozdní sbírku mi celou dedikoval, to je jistě velké vyznamenání. A zároveň to neznamená ocenění nějakých mých kvalit,“ přiznává kritik.

Jirous podle něj věnoval básně celé řadě svých známých. „Jsou mezi nimi i bytosti hodně podivné. Řekněme, že je tam nejméně jedna bytost, která dneska je ve fašistickém táboře. Nebudu ho jmenovat, ale je jedním z lidí, který dnes hovoří velmi proti očkování a že koronavirus je židozednářský výmysl, prostě stojí na této straně. A má tam věnovanou báseň. To bylo roku 1990, kdy tenhle člověk byl někde trošku jinde,“ říká Putna s tím, že i toto je pro Magorovu tvorbu příznačné:

„Někomu dedikuje báseň nebo někoho nazývá svým guru. A potom v nějakém textu ho prokleje. Buďto proto, že má špatnou náladu, to se také může stát, nebo reflektuje, jak se ten člověk dál vyvíjí.“

Výpomocný kazatel

Martin C. Putna byl vždy známý především jako katolík. Ostatně jedním z jeho největších projektů je několikasvazkový výklad české katolické literatury první poloviny dvacátého století. Proto možná překvapí, že se literární vědec postavil za kazatelnu v evangelických kostelech.

Čtěte také

„Začal jsem chodit k Martinovi ve zdi jako běžný posluchač. A potom ještě do nějakých jiných evangelických kostelů tady na Smíchově. Já jsem vlastně potulný kazatel – kážu tam, kde mě pozvou – od Českého Brodu po Ostravu. A je to opravdu taková zvláštní věc, na kterou stále hledím s jistým údivem, co se mi to stalo,“ popisuje kritik a nyní už i kazatel.

Nápad na kázání se zrodil na Smíchově. „Přišli s nápadem, abych teda kázal, abych se nechal ordinovat za výpomocného kazatele. Mně se strašně líbí ten termín výpomocný kazatel. To je přece geniální závěr kariéry – být výpomocný kazatel –, protože to je tak dokonale bez ambicí, bez jakékoliv pravomoci, prostě bez ničeho,“ glosuje Putna svou novou roli, ke které ale ve skutečnosti přistupuje vážně a s pokorou.

„Když mám nějaký nápad, když mě něco tlačí, mám pocit, že je zapotřebí něco říct, tak místo toho, abych napsal článek, buď napíšu tweet, to je jedna verze, nebo napíšu kázání. Ale protože s tím je spojeno přece jenom poměrně více práce než s napsáním článku, tak si člověk dobře rozmyslí, jestli to opravdu je něco podstatného,“ říká.

Čtěte také

Jeho kázání se věnují především aktuálním tématům. Filozoficko-teologické úvahy přenechává jiným.

„Měl jsem třeba kázání o mase, protože v křesťanských kruzích se začíná řešit téma vegetariánství. Nebo jsem měl kázání o velrybě, které skončilo velkou invokací Grety Thunberg. A samozřejmě byli tací, co se pak v tom kostele strašně urazili,“ vzpomíná Martin C. Putna a závěrem dodává:

„Zkouším to. A když zjistím, že lidem se to buďto nelíbí nebo že mi došly nápady, tak toho nechám.“

Poslechněte si rozhovor Štěpána Sedláčka s Martinem C. Putnou.

Společně mluvili o tom, co literárního historika láká na období pozdního Říma, proč by toto období neoznačil v žádném případě za období úpadku nebo o tom, jestli lze najít paralely mezi současnou dobou a obdobím moru v Antice.

autoři: Štěpán Sedláček , Ondřej Skácel
Spustit audio

Související