Maršál Koněv: Slavný osvoboditel, nebo muž na špinavou práci?

10. květen 2018
Maršál Koněv a mongolský politik Jumdžágín Cedenbal
0:00
/
0:00

Byl to 9. květen jako řada předešlých. Přítomnost sovětské delegace na oslavách konce druhé světové války byla i v roce 1968 něčím, co obyvatelé Československa považovali za kus normality. A že delegaci vedl toho roku maršál Ivan Koněv (1897-1973), prezentovaný jako osvoboditel Prahy v roce 1945, bylo celkem logické.

Až příliš dobré vůle

Jen ta sestava sovětské mise na oslavách byla zvláštní. Kromě Koněva byl jejím členem i Kiril Moskalenko, náměstek sovětského ministra obrany. A s nimi přijelo několik desítek vysokých důstojníků. Oficiálně „slavit“. Neoficiálně?

Zatímco poněkud umírněnější část historiků hovoří o tom, že tito důstojníci byli ve skutečnosti zpravodajci, kteří v Koněvově stínu prováděli na území Československa výzvědné úkoly před zamýšlenou vojenskou invazí – zjišťovali stavy a rozmístění československých vojenských jednotek a snad i nálady uvnitř velitelských sborů –, tak další skupina historiků jde ještě dál. Pečlivým studiem archivů a memoárů došli ke zjištění, že Sovětský svaz plánoval právě ve dnech, kdy byla v Praze Koněvova mise, jakousi cvičnou vojenskou invazi, nazvanou „misí dobré vůle“.

Osvobození Prahy v roce 1945, maršál Ivan Koněv

Jedna sovětská divize měla 9. května 1968 dopoledne překročit hranici u Těšína a přes Ostravu, Brno, České Budějovice a Tábor se přesunout do západních Čech. Vše bylo nakonec zamaskováno sovětsko-polským „vojenským cvičením“ u hranic s Československem, ale citliví pozorovatelé museli pochopit, jak bylo vše myšleno.

Legenda o slavném osvoboditeli

Byl to poslední Koněvův větší „zásah“ do dějin. Tento sovětský vojevůdce prošel mnoha operacemi druhé světové války, ne vždy úspěšně. Na začátku války mu dokonce hrozilo stíhání vojenským soudem, protože jeho vojáci nedokázali bránit rychlému postupu nacistických vojsk do Sovětského svazu.

Podle některých pramenů měl Koněv také údajně nejvyšší ztráty na bojištích ze všech sovětských maršálů (pod jeho velením 700 tisíc vojáků padlo a 300 tisíc bylo zajato – je to o pětinu víc než u Žukova a o třetinu víc než u Rokossovského). Koněv se podílel na osvobození části Polska, Slezska a Saska, jeho vojska nakonec 9. května 1945 brzy ráno přijela do Prahy.

Socha maršála Koněva na Praze 6.

V té sice zdaleka nebylo bezpečno, nicméně o den dříve nacisté uzavřeli s povstaleckým vedením Prahy dohodu o odchodu z města – a tak toho z velké osvobozovací operace moc nezbylo; podle některých historiků zemřelo při sovětském obsazení Prahy třicet vojáků Rudé armády. S vydatnou pomocí komunistů vznikla ale legenda o velkém osvoboditeli, notně přiživovaná několikerým vydáním Koněvovy knížky Čtyřicátý pátý.

Budapešť, Berlín – a málem i Varšava

Koněv se do dějin zapsal i krvavým potlačením maďarského protikomunistického povstání v roce 1956 (bylo při něm zabito kolem pěti tisíc maďarských civilistů) a podobně byl vyslán do Východního Berlína v době stavby Berlínské zdi.

Chybělo málo a připsal si na účet také vojenskou intervenci v říjnu 1956 v Polsku, kde se Chruščov snažil udělat „pořádek“ mezi tamními komunisty. Sovětské tanky už málem vyjely na Koněvův příkaz do ulic Varšavy, nakonec ale okolnosti Chruščova přesvědčily, že v Polsku by to vyvolalo občanskou válku – a akci odvolal.

Byl Koněv Stalinovým (a také Chruščovovým a ještě později Brežněvovým) „mužem na špinavou práci“? U příležitosti výročí konce druhé světové války se nad touto otázkou zamýšlí historik Jan Adamec v pořadu z cyklu Portréty.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související