Markéta Pilátová: Pro Latinoameričany je ateista něco jako pedofil, možná i něco horšího

19. únor 2021

Novinářka, překladatelka a hlavně spisovatelka Markéta Pilátová se nijak netají tím, že k tomu, aby mohla psát, potřebuje pohyb. „Vyhovuje mi, když se něco se mnou pohybuje odněkud někam,“ říká v pořadu Hovory.

Čtěte také

„Vždy se podívám z okénka, zadumám se a napadají mne věci. Nejvíce věcí jsem napsala v metru v Buenos Aires, kde jsem každý den dojížděla hodinu tam a hodinu zase zpátky. Metrem, autobusem a ještě vlakem,“ popisuje.

Fantazii a obraznost tak u Markéty Pilátové stimuluje pohyb. „Taky se hrozně ráda dívám na lidi, pozoruji nebo poslouchám. Stává se mi, že se na někoho zahledím, a až pak si uvědomím, že ně něj úplně nepatřičně zírám.“

Učitelka krajanů

Léta působila jako učitelka češtiny krajanů v Latinské Americe.

Čtěte také

„Viděla jsem v tom nejen učitelskou dráhu, ale spíš spoustu zajímavého materiálu na psaní, příběhů, o kterých jsem tušila, že mne za oceánem čekají,“ vzpomíná na okamžiky, které ji jednoho dne přivedly k cestě na jiný kontinent.

Spiritualita a šamani

Latinská Amerika je pro Evropana zajímavá nejen úplně jiným životním stylem, ale i svým přístupem k náboženství, který není daleko od šamanismu. „Je to hrozně zajímavá věc, která se jmenuje náboženský synkretismus. Latinoameričani to žijí bez toho, aby se nad tím pozastavovali.“

Až 90 procent z nich je katolického vyznání, které jim nijak nebrání v tom, aby zašli za šamanem nebo za vědmou. Taky jezdí meditovat do buddhistických klášterů v pralese nebo jdou jeskyně, kde na sebe nechávají působit krystaly.

Čtěte také

„A připadá jim to úplně normální, protože tady katolická víra musela koexistovat s místními spiritualitami. A tak šikovně naroubovali křesťanské svátky na různé přírodní úkazy. Latinoameričané s tím nemají žádný problém. S čím ale problém mají, je, když řeknete, že nevěříte vůbec v nic. Ateista je pro ně něco jako pedofil, možná dokonce ještě něco hůř.“

„Je to takové zvláštní faux pas, když něco podobného řeknete. Dost možná, že vám to ani moc lidí nevěří,“ doplňuje.

Což může být pro člověka ze země, kde o sobě většina lidí tvrdí, že je nevěřící, nebo že věří v „něco“, dost problém. „Jsem určitě takový klasický případ – možná bych se nazvala agnostikem než ,něcistou‘, přestože v tom je jen minimální rozdíl. Určitě ale věřím v něco vyššího, co nás přesahuje, nebo v to chci věřit. Hodně. Ale jako většina lidé mé generace se tomu zdráhám dávat jména,“ dodává.

Celý rozhovor pořadu Hovory Vlastimila Ježka najdete v audiozáznamu.

autoři: Vlastimil Ježek , lup
Spustit audio

Související