Maminka mne nechala v zavinovačce v parku. Díky tomu žiju. Příběh Alice Grusové a Jiřiny Urbanové
Půlroční židovskou holčičku Alici Grusovou (1941) našli lidé na lavičce v parčíku u nádraží. Své rodiče už neviděla, rodinnou historii zrekonstruovala díky náhodám, dobovým dokumentům, vyprávění známých a příbuzných.
Právě Alici – a také Jiřině Urbanové, další dámě podobného osudu – jsou věnovány nedělní Příběhy 20. století.
Matka byla tak duchapřítomná, že Alici Grusovou odložila na lavičku
Alice se narodila 25. května 1941 v Praze Alexandrovi a Martě Knapovým. Oba pocházeli z židovských rodin z jižního Slovenska, seznámili se v Praze, vzali se v roce 1932.
Alexandr Knap byl už předtím ženatý, z prvního manželství měl syna Reného, na počátku okupace asi 12letého.
Když začali Němci vypravovat z protektorátu židovské transporty na Východ, snažili se Knapovi uprchnout: „Nejspíš čekali, až trochu povyrostu, aby mohli utéct i se mnou. Údajně jim pomáhal otcův spolužák, který se nakonec asi zalekl a nesplnil, co měl,“ říká Alice.
Knapovi utíkali ve vlaku, během cesty začala razie a kontrola dokladů. Neměli dokumenty, nikam cestovat nesměli – byli zatčeni a vyvedeni před nádraží: „Maminka byla tak duchapřítomná, že mě stačila odložit na tu lavičku. Díky tomu žiju a jsem rodičům za život vděčná…“
Snad měla Alice v zavinovačce lístek se jménem, jisté však je, že se jí kdosi ujal a věděl, kdo je.
„Rodiče putovali přes Pečkárnu (sídlo Gestapa) do Malé pevnosti v Terezíně. Potom byli deportováni do Osvětimi, matka v září 1942 a otec v lednu 1943. Tam je zavraždili.“
Jednou z mála památek na maminku – kromě pár rodinných fotografií – jsou dva korespondenční lístky z Malé pevnosti, které Marta Knapová poslala své příbuzné do Prahy.
Mimo jiné v nich prosí o Alicinu fotografii, zprávy o dceři, a také o to, aby příbuzná obstarala holčičce zimní oblečení.
Alice Knapová-Grusová se dostala do sirotčince, neví se přesně, kam – jen, že to bylo v Praze:
„Z vyprávění vím, že si mě ze sirotčince brala na víkendy teta, sestra mého otce, se snoubencem, který si ji nemohl vzít, protože byla Židovka. Ještě po letech jsem u nich doma našla dětské hračky a nočníček. V jejich bytě zůstaly i fotografie. Snoubenec chránil tetu do roku 1944. Pak ji deportovali a z lágru se nevrátila.“
Po zhruba půlroce stráveném v sirotčinci odvezli Alici spolu s dalšími dětmi do ghetta v Terezíně: „Už cestou do Terezína si mne vyhlédla jistá paní Jägerová, která se pak o mě celou dobu starala.“
Alici navštěvoval v Terezíně i její nevlastní bratr René, a v jednom lístku z ghetta psal příbuzným: „Alízka je zde a zdráva. Často se na ni chodím dívat.“ René Knapp byl později zavražděn v Osvětimi.
Alice se v Terezíně dožila osvobození v květnu 1945, a tehdy se jí ujala matčina sestra Edita Schwitzerová. Po Editině plánované emigraci do Palestiny v roce 1947 si dívku vzali adoptivní rodiče Klímovi.
Vystudovala zdravotní školu, v roce 1962 se vdala, s manželem vychovali tři syny. Celý život pracovala Alice Grusová jako staniční zdravotní sestra, nyní je v důchodu a s manželem žije v Praze.
Když matku věznili nacisté a komunisté, Jiřina Urbanová putovala po léčebnách a dětských domovech
Druhá hrdinka nedělních Příběhů, paní Jiřina Urbanová, se narodila v srpnu 1938 v Praze. Matka Emilie Faitová, později Kolářová, byla židovského původu, otec Josef Saibert křesťan.
Rodiče začali hned v roce 1939 působit v odboji, matka spolupracovala s Obranou národa. V roce 1943 je oba zatklo gestapo.
Matce se tehdy podařilo ukrýt děti před zatčením, Jiřinin bratr se ukrýval v hospodářství na venkově, ona sama prožila válku v dětských domovech a léčebnách.
Otce popravili v koncentračním táboře Flossenbürg, matka prošla věznicí v Malé pevnosti v Terezíně, Osvětimí, ženským táborem Ravensbrück a Neustadt-Gleve, kde se dočkala osvobození.
Po válce pracovala na Ministerstvu národní obrany a později na Ministerstvu vnitra, avšak na podzim roku 1948 byla zatčena, při výsleších mučena a nakonec uvězněna na 11 měsíců.
Během této doby byla tehdy 10letá Jiřina spolu s bratrem umístěna do různých dětských domovů na území Československa.
Rodina přišla o byt, ale po matčině návratu z vězení žili opět společně. Jiřina Urbanová nemohla studovat, proto se vyučila soustružnicí kovů. Dnes je v důchodu, žije v Kadani.
Vzpomínky Alice Grusové a Jiřiny Urbanové si kdykoli poslechěte v Příbězích 20. století nahoře v článku nebo v iRadiu. Pořad tentokrát připravil Adam Drda.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
