Má samořídící vůz rozhodnout, jestli najede na seniora, nebo na kočárek? Na tom se společnost nikdy neshodne, říká etik Novotný

Čtěte také

Samo seje, samo sklízí. Trendem v zemědělství budou autonomní polní stroje

„Říká se tomu trolejová dilemata a spočívá to v tom, zda když máme možnost volby mezi tím nezasáhnout a nechat zemřít například pět lidí, anebo zasáhnout, a tím způsobit zabití jednoho člověka, zda je to morálně oprávněný čin, nebo není.“

Pokud by měl autonomní vůz před srážkou s chodcem vyhodnotit, jestli najede raději na seniory nebo na matku s kočárkem, tak to podle etika nemá řešení, protože se na tom nikdy společnost neshodne. „Panuje ale celkem shoda, že samořídící automobily by tyto parametry vyhodnocovat neměly,“ vysvětluje.

Počet lidí v ohrožení

„Jediný relevantní parametr spočívá například v tom, jaký počet lidí je, nebo není v ohrožení.“

Takže pokud sedí v autě jeden člověk a na přechodu stojí dva, tak jestli má samořídící auto raději nechat zemřít řidiče a zachránit ty dva na přechodu, anebo naopak. „A pokud jsou v autě dva lidé a na přechodu jeden, tak v případě nevyhnutelné kolize přejet jednoho člověka a zachránit dva.“

Pokud je to auto mé, má vždy chránit svého majitele. A to i kdyby mělo přejet autobus plný dětí.
Daniel Novotný

Nejsou ale obě řešení vlastně špatná? „Ano i ne,“ odpovídá filozof a etik Daniel Novotný.

Čtěte také

Daniel Statman: Nebojme se robotů-vojáků. Stejně jako autonomní auta ušetří lidské životy

„Špatné je to v tom smyslu, že nějaký výsledek bude samozřejmě nežádoucí. To znamená, někdo zemře a nelze tomu zabránit. Je tady ještě aspekt pravidla nebo zodpovědnosti, protože existují lidé, kteří mají za to, že je potřeba nechat tomu volný průběh, nezasahovat. Tudíž sice se stane nějaký nežádoucí výsledek, ale vlastně za to nemáme přímou zodpovědnost, protože jsme nereagovali.“ 

Intuice

„Do konzervativního přístupu se pak promítá i to, že lidé mají nejrůznější intuice, důraz na to, čemu dávají přednost. Například tomu nejlepšímu výsledku, aby zemřelo co nejméně lidí. Anebo tomu, že máme právo na své vozidlo a jestliže je mé, tak má vždy chránit svého majitele. A to, i kdyby mělo přejet autobus plný dětí – je to mé auto a nikdo nemá právo do toho zasáhnout,“ popisuje hypotetický příklad. 

filozof a etik Daniel Novotný|foto:Daniel Novotný

Když se pak na autonomní dopravu dívá z širšího kontextu, tak popisuje, jak etici řeší ještě další problém, a to je minimalizace škody způsobené samořídícími systémy.

„Je propočítáno, že kdyby byly ve městech zavedeny robotaxi a eliminovány osobní automobily, doprava by rázem byla desetkrát efektivnější a desetkrát levnější. Veškerá doprava z místa na místo by trvala minimální čas, nebyly by zácpy, čekali bychom na taxi dvě minuty – navíc by došlo k úsporám na životech a na životním prostředí,“ vypočítává ideální stav.

Současnost z tohoto porovnání ale vychází velmi negativně. „Když nasednete do auta například na půl hodiny denně, tak vám zbylých 23,5 hodin stojí 1 500 kg železa a elektroniky před domem. Používáte vesměs fosilní paliva, což je mimořádně nebezpečné a energeticky náročné. Takže využívá jedno procento své energie k tomu, aby vás přesunulo z místa na místo, což je mimořádně neefektivní způsob dopravy.“

„Východisko celého toho problému by měl být stav, ke kterému chceme dospět, a teď jde o to, jak to vyřešit – a i když nebudou třeba všichni spokojení a nadšení, tak aspoň většina z nás nadšená a spokojená bude,“ uzavírá.

Celé Hovory Petra Viziny najdete v audiozáznamu.