Autonomní systémy: auta budou mluvit mezi sebou
Z aut se za pár let stanou výkonné počítače, které dokážou komunikovat mezi sebou. Malé krabičky plné elektroniky – tak zvané autonomní systémy – najdeme ve vozidlech už dnes. Běžně umí varovat před překážkou na vozovce nebo zabrání střetu s chodcem. Specialisté tyto chytré technologie stále zdokonalují. Volvo nabízí u některých modelů autonomní jízdu, kdy místo řidiče v některých situacích řídí auto počítač.
Auto, které samo zaparkuje, zabrzdí, nebo dokonce promluví. Dřív jsme ho znali pouze z televize. Dnes auto běžně samo zaparkuje, nebo dokonce zastaví, pokud usnete za volantem. Profesor Zdeněk Hanzálek z elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze tvrdí, že auta začnou brzy komunikovat i mezi sebou. „To si můžete představit jako WiFi. Technicky je to vcelku dobře řešitelné. Horší je to samozřejmě s šířením signálu například ve městě, kde jsou budovy. Signál by se měl šířit i na křižovatkách do stran. To je trochu technická výzva, ale věřím, že se to podaří vyřešit dobře,“ popisuje jednu z možných technologií Hanzálek a dodává, že si informace o provozu vymění třeba dvě auta jedoucí proti sobě.
„Když máte třeba zácpu v jednom směru na dálnici, tak se nebudete dozvídat informace jenom od aut, která stojí, ale i od těch, která jedou v protisměru. Na nějakou krátkou vzdálenost, třeba 100 metrů, si vymění informace se stojícími vozidly. Tu informaci povezou v protisměru proti vám, jak se budete v koloně blížit,“ říká Hanzálek.
Mobilní sítě
Kromě WiFi se mluví taky o komunikaci autonomních systémů pomocí mobilní sítě. Podobnou službu chce ještě letos představit automobilka Opel. Auto musí mít něco jako SIM kartu, přes kterou se přihlásí do sítě. Informace si pak mohou předávat nejen auta mezi sebou, ale v případě poruchy navede systém řidiče třeba do nejbližšího servisu. Právě pro automobilku jsou pak informace o stavu vozidla, podle Martina Hejrala z Opelu, velmi důležitá.
„Datové soubory o kondici auta jsou v určitém rytmu odesílány do centra a přes něj k dealerům. Tím pádem dealer třeba vidí, že jeho klient se blíží k hraně životnosti oleje, nebo že má jeho vůz nějakou poruchu, která sice nebrání v provozu, ale bylo by dobré ji odstranit, a může sám aktivně vyzvat majitele, aby si domluvil servisní zásah na jeho autě,“ říká Martin Hejral. Řidič si pak díky tomu, že je vozidlo stále spojeno online s dispečinkem, může přivolat jakoukoliv pomoc. „Kdy si řidič pouhým stisknutím tlačítka v autě spojí mluvčího služby a komunikuje s ním na téma, co se mu přihodilo a jak mu může být pomoženo – vyslání hasičů, záchranky nebo policie na určené místo.“
Profesor Zdeněk Hanzálek z elektrotechnické fakulty v Praze zkouší a zdokonaluje na ČVUT autonomní systémy se svým týmem několik let. Podle něho budou tyto chytré technologie časem hlídat nejen cestu daleko před vámi, ale taky dokážou nahlédnout do silnice za situace, kdy do ní ještě normální řidič nemá šanci vidět. „Vjíždíte do křižovatky, kde máte trochu zastíněný výhled třeba parkujícím vozidlem na kraji vozovky a jede tam motocykl, který nemusíte vidět. Potom dostanete nějaký varovný signál, že tam něco přijíždí.“
Pruhy pro autobusy
Komunikace mezi vozidly bude důležitá hlavně pro bezpečnost silničního provozu. Podle Hanzálka z ČVUT si můžou počítače v autech předávat informace s městským provozem. Musí se ale technicky přizpůsobit infrastruktura. „Máte ve městě dva pruhy jedním směrem. Pravý pruh je rezervován pro autobus, ale projede tam jeden autobus za minutu, za dvě nebo pět minut. Ta infrastruktura by měla informaci o tom, že přijíždí autobus a potom by ten pravý pruh uzavřela. Autobus by projel, ale ve chvíli, kdy by se žádný neblížil, by tam normálně mohla jezdit auta.“
Petr Hanzálek ještě tvrdí, že bezdrátová komunikace mezi vozidly bude fungovat jen tehdy. Až všechny automobilky dostanou stejné normy jak autonomní systémy stavět. Jinak to každý výrobce bude dělat jinak.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
