Lukáš Jelínek: Choďte Chodskem!
Kraj hrdých Chodů je drsný, ale pohostinný. Přesvědčil jsem se o tom během dvou měsíců hned dvakrát.
Poprvé při každoročních slavnostech v Domažlicích, kde v srpnu nebylo na náměstí k hnutí, kolik šikovných lidí nabízelo druhým výsledky své práce. Vedle řemeslníků všeho druhu hráli prim pekaři a pekařky lahodných chodských koláčů, v nichž se tvaroh snoubí s mákem a povidly.
Při druhé, již podzimní návštěvě, jsem musel získané kalorie vyběhat v přírodě. Naštěstí Český les skýtá nepřeberné množství túr místy, jichž se v minulosti dotýkaly leda vojenské kanady a tanky.
Na 1042 metrů vysoký Čerchov, který hraje mezi kopci Českého lesa prim, vede hned několik značených tras. Coby rozený lenoch, jenž si raději pár kilometrů zajde, než aby se musel plahočit do strmého svahu, jsem si vybral tu, která mi umožnila důkladně poznat podhůří mezi obcemi Pec a Česká Kubice.
Shovívavé slunce babího léta hladilo měkké paseky, na nichž jsem vyhlížel hnědavé kloboučky hříbků. Jeden tam skutečně byl. Radost jen poněkud zkalil opodál ležící použitý prezervativ.
To jsem ještě netušil, že se nejedná o zapomenutý symbol mladé romantické lásky, nýbrž drsného byznysu. Prohlédl jsem, až když jsem v dalších minutách našel podstatně víc pánských ochran než hub. Celkem šest. Je to zjevně cena za čilý přeshraniční provoz.
Také na vrcholu nechali za sebou lidé stopy, byť o poznání ohromnější. V sousedství Kurzovy rozhledny, kterou místní turisté vystavěli před sto deseti lety, se totiž tyčí betonová armádní věž a hned vedle několik velkých, avšak opuštěných a zdevastovaných budov. Uvěřit ceduli slibující celoroční občerstvení by mohl jen nejnaivnější naivka.
Také rozhledna byla ve všední den zavřená. A nebýt dvou turistů-veteránů, kteří podobně jako já lítostivě obhlíželi okolní spoušť, začal bych se snad bát. Klid do duše ale vnesly nádherné výhledy na bavorskou stranu.
Když sebou hodíte, můžete ještě dojít do zhruba čtyři kilometry vzdálené osady Výhledy, která se pyšní sochou v nadživotní velikosti. Ztělesňuje Jindřicha Šimona Baara, katolického kněze, ale hlavně spisovatele a básníka, jenž se proslavil především venkovskou prózou. Kouká se do krajiny daleko za Domažlicemi, kterou měl tak rád.
Narazíte tu na něj téměř na každém kroku. Například v nedalekém Klenčí pod Čerchovem, kde se v roce 1869 narodil a kde o šestapadesát let později také zemřel.
V sousedním Trhanově pak můžete povečeřet v typické chodské hospodě vyzdobené velkými obrazovými výjevy ze života místního lidu. Když zaostříte na úchvatná plátna věrně znázorňující tu chudinskou rebelii, tu žně, tu krojovanou svatbu, zapomenete i kousat a polykat sousta.
Druhý den jsem vyrazil na zříceninu hradu Starý Herštejn. I z něj vidíte široko daleko. Vystavěn byl nejpozději ve 13. století (podle některých zdrojů ale už ve století osmém), každopádně u jeho konce byli nejdříve husitští dobyvatelé a pak v 16. století loupeživí rytíři.
Víc než z dávné minulosti jsem však byl smutný z té relativně čerstvé. O kus dál stály dvě osady - Liščí domky a Herštejnské chalupy. Ty například v roce 1930 čítaly 38 domů s dvěma sty šedesáti šesti obyvateli. Co nelehlo popelem za války, bylo odepsáno při vysídlování ze Sudet a záboru pohraničí pro vojenské účely.
Světlou stránkou jednoho z řady stinných míst 20. století je zachovalá příroda, která nad oblastí převzala vládu. Obklopují vás zdravé stromy a keře a nasáváte čistý vzduch, z něhož se dýchavičný obyvatel Prahy až zalyká. Kdo sem dorazí, nemusí se rozmazlovat jen chutným jídlem a pitím. Prostě vám radím: choďte Chodskem!
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3489086.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
