Luboš Palata: Zelená ekonomika je pro Česko šancí na nutnou změnu
Vrátil jsem se před několika dny z Tchaj-wanu.
Země, která se z bídy na počátku 50. let dostala mezi dnešní nejvyspělejší ekonomiky světa, s HDP podle parity kupní síly někde kolem 50 tisíc dolarů na hlavu. To je asi o čtvrtinu více, než má dnešní Česko.
Čtěte také
Ve zdejším Národním institutu rozvoje, jakémsi hlavním poradním úřadu zdejší vlády, pronesla jeho ředitelka Connie Changová větu, kterou by měli slyšet i čeští vládní představitelé a kapitáni průmyslu.
„Ze strojírenství jsme se v minulých desetiletích museli přeorientovat na počítače a informační technologie. V těch však už dnes nevidíme budoucnost a tak nás čeká další přeorientace ekonomiky na biotechnologie a obnovitelné zdroje energie,“ uvedla.
Tady v České republice nás čeká něco podobného. V rámci snah o omezení globální změny klimatu je to změna ekonomiky. Změna, která by dříve, či později, a zřejmě tak jako tak, musela přijít.
Ne příkaz, ale šanci
Čtěte také
Ze země, která je založena na průmyslu, podle některých měřítek jsme druhou nejprůmyslovější zemí Evropy, ze státu, kterého energetika stojí na spalování uhlí, kvůli kterému jsme si zničili a dál ničíme krásnou krajinu severních Čech, z „autolandu“, který chrlí auta spalující naftu a benzín, se i my musíme někam posunout.
Tak jako se musí posunout Evropská unie, celá Evropa a vlastně celý svět. Pokud se lidstvo nemá za několik málo desítek let doslova usmažit ve vlastní šťávě.
Česká vláda Andreje Babiše (ANO) k tomu, podobně jako vláda obdobně nastaveného sousedního Polska, zaujala stanovisko, podle kterého pokud chce Evropská unie v roce 2050 uhlíkově neutrální ekonomiku, dobrá, jsme k tomu ochotni, ale Unie nám to musí celé zaplatit. Česko své nároky vyčíslilo na 25 miliard eur, tedy asi 650 miliard korun, Polsko na miliard sto, tedy v českých korunách něco přes dva a půl bilionu.
Čtěte také
Evropská unie samozřejmě chce členským zemím na zrychlení opatření ke snížení emisí přispět. Ale jen nároky Česka a Polska jdou za plánovaný rámec příspěvků pro všechny státy unie. Je tedy už teď jasné, že to, co chceme, nedostaneme a pak je otázka, co bude dál.
Nejmoudřejší by bylo vzít snahy o urychlení vytvoření bezuhlíkové ekonomiky jako šanci. Vědeckou, lidskou, průmyslovou, prostě civilizační.
Naše dnešní ekonomika totiž stejně zřejmě dosáhla svého stropu. I kdyby tu nebylo globální oteplování, je vidět, že dál nemá moc kam růst. Že nemají z čeho růst naše platy, že se bez zásadní změny nezlepší ani náš dnešní život, pokulhávající za vyspělou Evropou.
To, k čemu nás vyspělejší část Unie dnes nutí, musíme stejně udělat. Tak to vezměme ne jako příkaz z Bruselu, ale jako šanci. A s pomocí Unie, byť asi ne v podobě 25 miliard eur, změňme českou ekonomiku. A posuňme se z minulosti k lepší budoucnosti.
Autor je redaktorem Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
