Luboš Palata

Viktor Orbán nade vší pochybnost vyhrál. Nejsmutnější je teď přemýšlení, co všechno může tento premiér, který má už potřetí takový luxus, jako je ústavní většina, udělat.

Naděje na změnu umírá poslední. Ale zdá se, že v nedělních maďarských parlamentních volbách ke změně na postu premiéra ještě nedojde.

Viktor Orbán nebyl jediným státníkem Evropské unie, který krátce před začátkem ruské agrese proti Ukrajině navštívil v Kremlu Vladimira Putina.

Mladá žena s malým děckem sotva několikaletým. Strašně unavená, ale šťastná, že je konečně na konci cesty. Někde, kde místo války na ni a na její dítě čeká snad bezpečí.

Tisíce žen a dětí. Nikdo netáhne kufry, spíš vybavení na víkend. Pár věcí, doklady, možná nějaké cennosti a peníze. Tak utíká člověk, který se snaží zachránit před válkou.

Poprvé je jen jednou, a to platí i o prvním summitu Evropské unie premiéra Petra Fialy.

Cesta Jana Lipavského na Ukrajinu byla chvályhodné gesto. A důvodem k zamyšlení, zda slavkovskému trojúhelníku nedávat před stále podivnějším Visegrádem přednost častěji. 

Polský premiér Mateusz Morawiecki měl Petru Fialovi líbat ruce. Česko zachránilo Polsku miliardy, které nebude muset dál platit za nedodržování opatření Evropského soudu.

Je třeba, aby Poláci a Britové dali Ukrajincům jasné garance. My Češi dobře víme, jak to vypadá, když si myslíte, že vás dohody s velmocemi chrání před mocným agresorem.

I když má Markéta Pekarová Adamová v mnoha ohledech pravdu, vyjadřovat jednoznačnou podporu jednomu z politických táborů v Maďarsku před volbami není tak úplně na místě.